NDERF Home Page Aktuální PBS Sdílení PBS

Mary PBS


 

Popis zkušenosti:

Následující PBS byl získán v průběhu několika měsíců od ženy, která nikdy dříve svůj zážitek nesdílela s nikým kromě svého syna. V hlavních rysech i drobných detailech zůstává příběh během měsíců neměnný. Pro ženu bylo nesmírně obtížné sdílet svůj zážitek s jinými. Přibližně jeden ze 4 prožitků blízké smrti (PBS) je takto podrobný. Mezi PBS zaznamenanými se srovnatelnou mírou podrobností jsou sdělované události zcela typické.

"DRUHÁ STRANA"

Prožitek blízkosti smrti

Když jsem ještě byla mladá a svobodná a žila jsem ve svém rodném městě Londýně, v Anglii, byla jsem přijata do nemocnice Memorial kvůli vážným komplikacím způsobeným neúspěšným pokusem o potrat, který jsem provedla v koupelně svého bytu. Vychovávali mě jako katoličku, proto jsem chtěla zvládnout nechtěné těhotenství potají a sama. Po velké ztrátě krve jsem cítila velkou zimnici a zavolala jsem sanitku, aby mě dopravila do nemocnice. 

Jakmile jsem byla dopravena do příjmové ambulance, vzpomínám si na všechen ten personál přibíhající do místnosti a nesoucí krabice s vybavením, lahve, infúzní pumpy, jehly, obvazy, trubičky a to všechno. Byla jsem zalitá krví od pupku dolů a velmi zesláblá. Byla jsem ohrožena na životě, v kritickém stavu. Spolu s pokračujícím krvácením opouštěla mé tělo i má vůle žít.

Uslyšela jsem třaskavý zvuk a náhle bolest ustala. Poprvé po třech měsících, od chvíle, kdy jsem se dozvěděla o svém těhotenství s mužem, který mi lhal, že mě miluje a chce si mě vzít, ale místo toho měl v jiném městě manželku a 5 dětí, jsem pocítila klid. Velmi jasně jsem viděla své tělo, kolem nějž zuřivě pracovali, zaváděli krevní transfúzi a další hadičky. Vzpomínám si, že jsem v té chvíli myslela na jediné přání, aby přestali. Mé tělo vypadalo hrozně a měla jsem zlou barvu. Byla jsem v rozp acích, že jsem způsobila všechnu tu paniku. Zhřešila jsem a nezasloužila jsem si žít. Fakt, že mě napadají tyto myšlenky, zatímco jsem jen kousek pod stropem, mě vůbec neznepokojoval ani nemátl tolik, jako pocit všeho toho napětí a stresu, který jsem způsobila těm pode mnou. Také jsem věděla, že jsem při plném vědomí, a to i přesto, že jsem slyšela sestru, jedinou oblečenou v modré haleně, jak říká doktorům, že jsem ztratila vědomí krátce po příjezdu na příjem. Velmi jasně jsem pozorovala každičký detail dění v místnosti.

Všimla jsem si tunelu, který se náhle objevil, a byla jsem do něj vtažena. Byla jsem šťastná, že jsem pryč od té napjaté scény dole. Plula jsem k tunelu a prošla přímo skrz stropní ventilátor a pak skrz strop. Temnota tunelu se chvěla a já jsem začala nabírat rychlost. Žasla jsem nad svým tělem, nebo svou formou, a prohlížela jsem si své paže a ruce. Vypadaly, jako by se zvětšovaly a vydávaly lehkou záři. Cítila jsem závan vzduchu a nízký bzučivý hluk, jako vibrace, zatímco jsem se zvyšující se rychlostí bl&i acute;žila hodně vzdálenému jasnému světlu. Jak jsem zrychlovala, cítila jsem přítomnost někoho, což mě uklidňovalo a cítila jsem lásku a moudrost současně. Nic jsem neviděla, ale cítila jsem podstatu mého dědečka, který zemřel, když mi bylo 13. Vnímala jsem jeho uklidňující přítomnost, ale nic jsem neviděla ani neslyšela. 

Nakonec jsem dospěla na konec tunelu a vplula jsem na místo, které bylo zaplaveno zářivým bílým světlem, jež se zdálo ztělesňovat všechny způsoby lásky. Bezpodmínečné lásky, takové, jakou dává matka dítěti. Byla to každopádně hřejivá a radostná chvíle, stejně jako ta, kdy mě to vtáhlo do tunelu na tom prvním místě. Bylo to jako obrovské silové energetické pole, které vyzařovalo všechno dobré a ušlechtilé, co člověk zná. Vzdala jsem se praktikování katolické víry hn ed, jak jsem v 17 letech opustila farní školu, s pocitem, že jsem byla propuštěna z tuhého žaláře a náboženství jsem se velice vzdálila, ale v srdci jsem věděla, že tohle byl Bůh. Slova nedokážou popsat můj úžas v té chvíli. Bylo to jako bych se stávala součástí toho Světla a Světlo se stalo součástí mě. Byli jsme jedno. Náhle jsem chápala, bez ptaní, jak propojeni jsme všichni s jedním každým, Bůh a všechny živoucí formy ve Vesmíru. 

V této chvíli si vybavuju pocit zvědavosti, zda budu potrestaná za vraždu mého dítěte a tím v důsledku i za zabití sebe samé. Můžu říct, že On znal každou mou myšlenku a pocit. Další věc, kterousi vybavím - viděla jsem spící dítě, věděla jsem, že to jsem já sama. Sledovala jsem fascinovaně všechny důležité události každé fáze svého života. Bylo to jako sledovat filmovou smyčku a velké množství různých scén nesmírnou rychlostí.

Nějak jsem byla schopná vidět a uchopit nejen události, ale i pocity, které jsem v těch událostech prožívala a také pocity, které jsem způsobila jiným. Viděla a cítila jsem stud mé matky, která mě nudila svými řečmi o mimomanželské lásce, stejně jako euforii lásky a zdrcující bolest z odmítnutí a zrady. Porozuměla jsem strachu a nejistotám muže, který mou bolest způsobil, a také jeho pocitům viny kvůli našemu rozchodu poté, co se dozvěděl, že jsem těhotná. Cítila jsem všechny dobré a špatné skutky, kter& eacute; jsem kdy vykonala a jejich dopady na ostatní. Bylo to pro mě obtížné, ale cítila jsem se podporovaná a milovaná bez podmínek a také jsem během bolestných částí dozrávala.

Dostala jsem telepaticky otázku, zda chci zůstat, nebo se vrátit do svého původního života v "pozemské škole". Padla jsem na kolena v naléhavé potřebě vyjádřit svou touhu zůstat s Ním.  Ukázal mi krásnou zářící bublinu, která se vznášela v mé blízkosti. Uvnitř jsem spatřila maličké dítě u prsu. Dítě vyrostlo do batolete a začalo chodit směrem ke mně, stále uvnitř té bubliny.  Pak se měnilo z malého chlapce v dospívajícího a dále až do plně dospělého muže. Kdo je to? ptala jsem se. Tvů j syn Michael, zněla odpověď. Vybavuju si pocit úlevy, že jsem nezničila jeho šanci na život.  Mou mysl zaplavil proud úzkostných myšlenek. Nejsem ani vdaná, sotva jsem schopná vyžít sama, jak bych mohla vychovat syna? Mohl by vůbec zapomenout, nebo dokonce mi někdy v životě odpustit, že jsem se pokusila ho potratit ve čtvrtém měsíci? Jak bych to vůbec mohla bez pomoci zvládnout? Viděla jsem záblesk obrazu sebe s mužem, který, jak jsem věděla, bude mým manželem, a on držel dvouleté dítě, které jsem viděla na obrázku. Poprvé jsem si dovolila pocítit lásku k dítěti, které jsem nosila. Všechny rozpaky, překážky a utrpení, kterými jsem si odůvodnila nutnost potratu, se teď zdály velmi nedostatečné a sobecké.

Náhle jsem byla vmrštěna zpět do svého těla a cítila palčivou bolest, rvavě pronikající spodkem mého těla. Stejná sestra v modré haleně mi právě píchala injekci a říkala mi, ať se uvolním, že léky na bolest začnou brzy zabírat. Zdálo se, že moje bezvědomí netrvalo déle než několik minut, ačkoliv moje návštěva "Druhého břehu" se zdála trvat hodiny. 

Když jsem byla mimo své tělo v příjmové místnosti, všimla jsem si rudého šítku z boku na lopatce ventilátoru, na stropě. Když mě převezli na pooperační pokoj, řekli mi, že moje dítě bylo zachráněno. Řekla jsem "ano, já vím".  Chtěla jsem po nich, aby někdo prosím vyslechl můj neskutečný zážitek, bylo mi řečeno, že nemají čas. Můj lékař řekl, že je zázrak, že byli schopni zachovat mě i dítě. Řekl, že si 2x myslel, že nás ztratí. Pokoušela jsem se říct mu o svém zážitku, ale odvolali ho jinam. Jeho ús měšek ukázal nade vši pochybnost, že cítil jako ztrátu času naslouchat nesouvislým řečem omámené bláznivé ženské.  Později přišla má matka, "nábožensky" posílená a snažící se dosáhnout mého vyznání z hříchů.  Lehce mě pobavilo, když se objevila jeptiška a začala se za mě modlit, žádala Boha o odpuštění pro mě. Věděla jsem, že mi již bylo odpuštěno. Můj trest pramenil z mých vlastních emocí a pocitů viny a studu, které jsem zakoušela v průběhu vize mého dosavadního života v "bublině". Jediná sestra z celé nemocnice mě vyslechla. Učinila tak poté, co jsem jí zopakovala to, co řekla lékařům a sestrám během mého bezvědomí. Říkala , že slyšela o jiných, kteří se vrátili z prahu smrti, s podobnými pohádkami. Nakonec jsem ji přiměla, aby si vzala dlouhý žebřík a ověřila si na vlastní oči, co jsem jí říkala o rudém štítku na odvrácené straně větrákové lopatky na stropě příjmové ambulance.  Sestra štítek v pořádku našla přesně na místě, které jsem jí popsala. Věděla jsem své, ale cítila jsem se lépe, když mi věřili alespoň ti dva lidé.  Nikdy, až do dnešního dne, jsem se už o tom prožitku nezmínila.

Vydala jsem se na další cestu životem s optimismem, úplně jsem změnila svůj postoj a o 5 měsíců později jsem porodila zdravého chlapce, kterého jsem pojmenovala Michael. Škody, které jsem napáchala na mém zdraví, zabránily dalšímu otěhotnění, ale duševní a láskyplné pouto, které jsem zažívala s Michaelem, to byl skutečně drahocenný "dárek" z druhé strany. 

Prožitek zůstal stále stejně jasný a živý, jako byl před 34 lety a v mnoha duchovně povznášejících ohledech změnil můj život.

Dodatek NDERF:  Mary se vrátila ke katolické církvi, ale pečlivěji si volila kostel, který navštěvovala, s otevřenějším smýšlením, než byl ten dřívější.

NDERF vyjadřuje Mary uznání za její odvahu svůj zážitek sdílet.

Základní informace:

Pohlaví:    Žena