Popis zkušenosti:

Druhé sdílení o čtrnáct měsíců později (dne 8. 8. 2007)

Můj prožitek blízkosti smrti v roce 1996

V době nehody jsem zrovna tlačil nějaké nepojízdné auto, když do mě narazilo auto zezadu. Byl jsem mezi auty a náraz byl tak velký, že ohnul blatníky a plechy na obou autech. Probral jsem se až na nosítkách v místnosti pohotovosti. Věděl jsem, že umřu a vítal jsem tu možnost jako opuštění těch příšerných bolestí. Díky své náboženské výchově (Jižanský Babtista) jsem očekával, že potkám muže v bílém rouchu, sedícího na zlatém trůnu. Když jsem umřel, zastavily se všechny mé pocity a temnota zavřela světlo, které se scvrklo do maličkého bodu. Cítil jsem, jak padám dozadu do temnoty a vnímal chladný vítr. Cítil jsem, jak se otáčím, a pak se v temnotě objevila malá tečka světla. Vyšel jsem na světlo a nacházel se v horním rohu místnosti, odkud jsem se díval dolů na své v nosítkách ležící tělo. Nebyl jsem znepokojen tím, že jsem byl mrtvý nebo že jsem viděl své tělo na nosítkách. Byl jsem ve stavu euforie, dokonalého klidu a jsoucnosti. Neměl jsem žádnou bolest, přání ani jakoukoliv potřebu. Měl jsem pocit, že jsem doma. Cítil jsem někoho za sebou, s kým jsem komunikoval, komunikace která byla více, než jen telepatická. Neslyšel jsem žádná slova, které bych převáděl do myšlenek, bylo to spíše tak, že jsem okamžitě vnímal a věděl to, co si myslela ta druhá bytost, jako okamžité sdílení všech vědomostí. Neměl jsem potřebu klást otázky ani něco vidět, byl jsem naprosto v klidu. Pochopil jsem, že se mám vrátit. V tu chvíli jsem měl své první přání, touhu zůstat, tak jsem chtěl vědět, proč se mám vrátit.

Stěna za mými nosítkami byla průhledná a za ní mi bylo ukázáno něco, co se podobalo tekoucí řece. Jakoby proud stříbra, který se třpytil. Kapky v té řece měly každá jinou barvu, ale všechny stékaly společně jako jeden vodní proud. Nic nenaznačovalo, že je to skutečná voda, nebo řeka, ale je to můj nejlepší popis, kterým se snažím vysvětlit, čeho jsem byl svědkem a neexistují na to žádná jiná slova. Hlavní podstatou proudu byla stříbrná třpytivá světla s různými barevnými kapkami. Rozuměl jsem tomu (používám slovo "rozuměl", protože jsem vlastně nic neslyšel), že barevné kapky byly zážitky všech těch, kteří kdy žili. Zážitky byly formovány jako individuální shluky, ale přesto patřily do celku., který byl kolektivní znalostí všech. Pochopil jsem, že neexistuje žádný jednotlivec samostatně a přesto každý zážitek, který tvořil celek, byl individuální. Tento koncept INDIVIDUALITY, jak jej používám, je úplně cizí tomuto vyjádření, zdá se mi, že neexistuje způsob, jak bych to teď správně popsal. Moje předchozí chápání INDIVIDUALITY byla - samostatná jedinečnost. V tomto případě je INDIVIDUALITA něco jiného. Mnoho JEDNOTLIVÝCH bytostí je jedna INDIVIDUALITA tvořící jednotu, existující současně ve stejném čase a prostoru.

Dále jsem pochopil, že tato kolektivní zkušenost jsou vševědoucí znalosti. Všechno, co kdy bylo řečeno, viděno, slyšeno a prožito. Ty barevné kapky obsahovaly každý zážitek, až do hloubky pamětí každé buněčné formě a každé myšlenky. Všechny zážitky byly soustředěny do současného kolektivního vědomí, které bylo tím proudem. Jakákoli zkušenost by mohla být vyjmuta, jako by to byla primární zkušenost osoby, která se odehrála v tom období, kdy se původně stala. Tehdy jsem najednou pochopil, proč na zlatém trůnu nebyla žádná bytost, která by mě soudila. Měl jsem zkušenost s první osobou, která se jmenovala „Ježíš“. Viděl jsem celý jeho život (uvědomte si, že tam čas neexistuje). Jmenoval se Ježíš, něco jako Josephus. Měl normální matku a otce, žádný zásah od Boha. Během komplikovaného porodu a jeho narození prožil PBS. Měl velmi těžké dětství, protože žil s tím prožitkem a věděl toho příliš mnoho. V dospělosti, začal lidem vyprávět o své zkušenosti. Říkal lidem, aby se nebáli smrti, protože budou žít věčně. Vyprávěl jim, že po smrti najdou dokonalý mír a naprosto dokonalou lásku. Vysvětloval lidem, že všichni jsou úplně stejní a každý by měl vědět, kým skutečně je, aby skutečně našli své duchovní já. Vytvořil si malou komunitu následovníků. Někteří z jeho následovníků však toužili po penězích a moci, tak chtěli vytvořit náboženství a nahradit židovské kněze. Propustil tyto materialisty z komunity následovníků. Pět z nich se proti němu spiklo. Při jeho soudu tři z nich svědčili proti němu. Oběsili ho (nebyl ukřižován, byl pro Římany jen neškodným zločincem). Římané ho ve spěchu odřízli a jeho věrní následovníci odnesli jeho tělo. Ožil, takže měl druhý prožitek blízký smrti (abych tak řekl, jeho „druhý příchod“). Chvíli se ukrýval před svými pěti zrádnými přáteli (anti-Kristem?), Ale zemřel krátce poté, na následky svých zranění.

Z tohoto stříbrného proudu jsem neměl strach ani radost. Pro popis proudu nyní používám termín "řeka života", ze které vycházelo pochopení naprostého míru, štěstí a spokojenosti bez nějakých osobních potřeb. V ten okamžik jsem měl obrovskou touhu připojit se k "řece života". Cítil jsem, že je to domov, odkud pocházím. Po dotknutí se řeky jsem získal vhled do sfér za sférami, vesmírů za vesmíry, dimenzí za dimenzemi; Zažil jsem nekonečno. Byla mi ukázána nekonečná řada zkušeností v jiných říších, realitách a na jiných světech. Nějaký čas později, jsem si uvědomil, že to byly mé minulé „životy“ přehled všech mých existencí, ve kterých jsem žil. Spatřil jsem tam bytosti a předměty, které se lišily od všeho, co jsem kdy viděl nebo slyšel, dokonce i v představách spisovatelů sci-fi, jsem nikdy nic takového nečetl. Bylo mi řečeno, že existuje nekonečný počet sfér, existencí a všechny jsou součástí JEDNOHO, ZDROJE. Proud měl zřetelné vrstvy, nebo úrovně, které nebyly rozděleny nějakou bariérou, ale zdálo se spíše, že každá z nich má jinou hustotu. Tu jednu, kterou jsem zažil, byla určitě ta nejvyšší úroveň. Tam, kam jsem přišel ihned po mé smrti, to byla sféra na té nejnižší úrovni; Říkám tomu „mezi místy“ nebo „nejnižší úroveň přechodu“.

Ten proud vědomí a poznání, bych nejlépe nazval „Boží myslí“. Pochopil jsem, že se v tom inkriminovaném okamžiku se ještě nebudu připojovat k řece života, měl jsem se vrátit. V pochopení toho sdělení jsem začal mít obavy a otázky. Znovu a znovu jsem opakoval, že se nechci vrátit. Pochopil jsem však, že se vrátit musím. Pak jsem také pochopil, že to bude velmi bolet. Nechtěl jsem čelit bolesti, která na mě čekala. Pak jsem pochopil, že ta bolest bude skvělá zkušenost, že mě změní a zformuje. Chtěl jsem vědět, proč a co mám vlastně dělat. Byl jsem zaskočen dvěma pocity. Prvním, že to jednání je správné, protože mi přineslo krátký okamžik naprostého míru a pohody, které jsem prožíval. Druhým byl špatný pocit, kterým bylo slábnutí světla a náhlého chladu. V tu chvíli světlo tmavlo a já cítil, jak klesám dozadu do temnoty. Byl tam opět chladný vítr, ucítil jsem, jak se otáčím. V temnotě bylo maličké světlo a já jsem se vrátil do světla a do svého těla na nosítkách. Dalších třicet hodin jsem byl většinou v bezvědomí a podstoupil operaci. Od členů rodiny jsem se později dozvěděl, že jsem ještě jednou zemřel, ale neměl jsem jinou zkušenost, než tuto.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 24. srpna 1996

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Ano, poranění hlavy Klinická smrt (zastavení dýchání, nebo funkce srdce, nebo funkce mozku). Byl jsem sražen autem. Topil jsem se ve vlastní krvi.

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Úžasné.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, opustil jsem své tělo a nacházel se mimo něj.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Když jsem se dotkl „řeky života“.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Čas tam vůbec nebyl.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Něčí přítomnost, ale nenazval bych to bytostí.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Jasně mystická nebo nadpozemská říše „Kosmický proud vědomostí“.

Měli jste pocit klidu nebo pohody? Neuvěřitelný klid a pohoda.

Měli jste pocit radosti? Nevylíčitelnou radost.

Cítili jste pocit harmonie nebo jednoty s vesmírem? Jednota s celým vesmírem.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Všemu ve vesmíru.