Popis zkušenosti:

Vše na co si vzpomínám, je to, že jsem byla vtažena do nějakého vakua, které vypadalo jako nějaký tunel. Viděla jsem, jak se kolem mne míhají světla a jako bych cestovala směrem vpřed, i když jsem se cítila být ve vakuu. Pak jsem se vynořila z tunelu do nepopsatelného místa klidu a míru. Byla tam ta nejkrásnější Bytost Bílého světla. S nepopsatelným smyslem tolerance, které jsem v té době pocítila a chápala jsem, že mi předkládá takové výjevy, abych se cítila pohodlně, a že jeho skutečnou podstatou je Světlo a Láska.

Připadal mi, jako starší muž s dlouhými šedými vlasy a vousy. Přes to všechno přesahovalo to, že mě bezpodmínečně miloval. Pocit bytí v jeho přítomnosti bylo, že jsem se cítila, jako bych se ocitla „doma“ - v tom intenzivním smyslu, který jsem nikdy nechápala. Viděla jsem, že mojí skutečnou podstatou byla také tato energie lásky, ale když si se mnou ta Bytost prohlížela můj život, pochopila jsem, že já jsem ten, kdo se svojí zlobou vzdal výhod a blaženosti lásky, kterou jsem cítila nad některými svými dosavadními životními situacemi, ve kterých jsem já sama tvořila svoji osobnost. Pochopila jsem, jak důležité je promítat do života pocity lásky místo energie, kterou jsem předávala prostřednictvím svých emocí a pocitů v mém dosavadním životě. Viděla jsem, jak ostatní buď z té energie těží, nebo jsou mnou negativně ovlivněny. Také jsem pochopila, že nebe není místo, kam jste připuštěni, ale je to frekvence, kterou vy sami dosáhnete. Pocit, být v přítomnosti toho Bílého Světla byl pocit být „Nebi“. Bylo to intenzivnější, než ty nejsilnější pocity touhy, které jsem kdy měla nebo jen o nich snila. Mít ten pocit znovu, se stalo mým cílem, jen abych nemusela jít zpět na místo poznání. Ten pocit přívalu pozitivní energie, kterou jsem prožívala, se pro mne stal „místem“.

Pochopila jsem, že všude kde se nacházím, tam všude jsem přítomna. Co se v tomto smyslu musí změnit je to, abych předávala vyšší frekvenci lásky, míru, radosti, blaženosti a klidu, které jsem se stala součástí v té zkušenosti, čímž se mění vlastní vědomí člověka. Musíme se skutečně stát těmi, kým chceme být.

Žádala jsem tedy o možnost vrátit se a změnit to. Chtěla jsem se prostě vrátit, protože jsem pochopila, že moje vědomí v té době neobsahovalo bezpodmínečnou lásku, kterou jsem tam zažila. Uvědomila jsem si, že ačkoli to nebyl plánovaný trest, nebyla jsem schopna udržet si tu frekvenci, která mi umožňovala cítit blaženost. Věděla jsem, že musím nějak zvýšit své vibrace a více milovat lidi, abych tuto nepopsatelnou lásku prožívala trvale. To jsou pojmy, které je obtížné vysvětlit, protože mi to nebylo sděleno slovy. Bylo to pochopení, kterým se mnou bylo diskutováno a se kterým jsem se ztotožňovala. Nikdy to nebylo vyřčeno jako soud nebo s úmyslem vyvolat strach a obavy z trestu. To Bílé Světlo nebylo schopného nic jiného než Lásky, protože to byla skutečná podstata všeho, stoprocentní vibrace toho, čím ve skutečnosti je. Vytvoření strachu a obav z trestu by snížilo vibrace lásky a to pro tuto bytost pravé lásky nebylo možné. S tímto obdrženým porozuměním, jsem více pochopila, jak věci fungují, a toužila je dělat lépe. Ne ze strachu, ale kvůli té lásce.

Dalo mi to tolik smyslu a zdálo se to tak snadné. Pak jsem „se probrala“ o několik dní později v nemocnici se vzpomínkou na tuto zkušenost a pocit, že život kolem mě, fyzické předměty a věci kolem mne, byly úplně bezvýznamné a nedůležité. Tento fyzický život, ve kterém jsem se znovu probrala, se dá přirovnat k zrnku písku na pláži - jen velmi malé částici něčeho mnohem většího. Věci, na které jsem kdysi soustředila pozornost a důležitost, se nyní zdály tak malicherné, když jsem pomyslela na ten vše objímající obraz. Vše co jsem si přála, bylo vrátit se tam, kde jsem byla během své smrti. Věděla jsem, že se to moje vnímání musím změnit.

Zjistila jsem, že nikdo mé zkušenosti nevěří, což mě rozzlobilo a ranilo. Nic z toho se nezměnilo. Moje „tlačítka“ se snadno ovládaly, což mě přimělo si uvědomit, že právě proto, že jsem pochopila, co musím dělat, tak to ještě neznamená, že jsem schopna zpětně ovládat vše, co se má stát, aby se automaticky stalo. Cítila jsem se velmi osamělá, zmatená, ale stále velmi motivovaná, abych nacházela způsoby, jak to změnit. Rozhodla jsem se, že si nechám svůj zážitek NDE pro sebe a prostě budu pracovat, dokud nenajdu způsob, jak se změnit. Trvalo to asi dvacet pět let v neustálém odhodlání, než jsem našla způsob, jak toho docílit. V průběhu let jsem dělala jen pomalé pokroky, ale měla jsem několik velmi hluboce zakořeněných ran a vzteku, až se mi zdálo, že žádné množství mé vůle a odhodlání není dostatečné.

Čím více jsem studovala funkce mozku a jak jsou ukládány a vyvolávány vzpomínky, síla podvědomí, energetický systém těla atd., Tím více jsem o tom věděla. Naštěstí vyšlo mnoho nových vědeckých studií, které mi pomohly objevit způsob, jak změnit něco z mě nepochopitelného na to, jaká bych chtěla být.

Moje zkušenost byla katalyzátorem, který mě přeměnil v úplně jinou osobu, než jakou jsem byla v době svého zážitku NDE. Trvalo to asi třicet let zkoušek a omylů. Mnoho vědeckých objevů, díky kterým jsem si nakonec vyvinula schopnost cítit lásku ke všem lidem, bez ohledu na to, co dělají. To je má momentální moc, kterou nyní mohu použít k tomu, abych pomohla ostatním učinit pozitivní změny v jejich životech a v celém světě. Místo toho, abych cítila hněv nad korupcí a nečestností, o kterých ve zprávách slýchávám, tak jsem schopna pocítit vřelé láskyplné pocity a promítnout tuto energii do samotné situace, místo toho, abych se vztekala. Nenásleduje to vždy ihned, ale mám na to dostatek času. Mým nynějším cílem je, abych neustále cítila nic jiného, než bezpodmínečnou lásku. Pořád musím pracovat na tom, abych posunula svou frekvenci blíže k lásce, kde mohu cítit její teplo v mém srdci a v mnoha situacích, ale nakonec tam dospěji. Takže teď pracuji na tom, abych se tam dostala v co nejkratším časovém úseku a zůstala tam delší časový úsek, aniž bych byla zatahována do energií, které jsou vytvářeny samotnými problémy každodenního života.

Toto je vliv mé zkušenosti NDE a „Bílým světlem“ na můj život. Také se už nebojím toho, co si lidé myslí. Někdy dostávám „nenávistné zprávy“ od křesťanů, kteří si myslí, že se nenáleží tvrdit, že jsem nebyla souzena, a že bych měla vzít v potaz, že ten můj zážitek byl ve skutečnosti ďábel. Mohu jen říci, že pokud měl ďábel takový vliv na mou lásku k lidem, pak miluji ďábla. Lidé, kteří jsou mi blízcí, vědí, jak se můj život změnil k lepšímu a jaké to je teď, být mi na blízku, na rozdíl od té doby před mým zážitkem NDE.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: Září 1973