Popis zkušenosti:

Jako holka, která vyrostla ve městě, jsem přírodu moc neznala a do té doby jsem byla na pláži maximálně pětkrát. Když jsme spolu s přáteli šli na pláž, nikdo z nás nevěděl, že velmi slabý noční déšť mohl ráno zvýšit hladinu moře. Počkali jsme, až přestane pršet a pak jsme šli do moře. Jsem velmi malá a ušla jsem od břehu maximálně patnáct kroků. Z neznáma se přivalila vlna a uhodila do mne. Byla jsem tak vystrašená, že jsem se snažila vrátit na břeh. Pak jsem si uvědomila, že už jsem stahována do moře a břeh se ocitl opravdu daleko. Vlna se začala vracet a během několika vteřin bylo nade mnou více než dva metry vody. Pamatuji si, že jsem byla velmi klidná. Byla jsem kuřák a už jsem postrádala vzduch, ale snažila jsem se ho zadržovat. Najednou jsem vzhlédla vzhůru a uviděla světlo. Nevím, jestli to byla jakási duchovní planeta nebo slunce.

Voda mne táhla hlouběji a dál do oceánu, ale ten neznámý klid mne stále celou obklopoval. Netrápila jsem se ani nedusila. Můj "strážný anděl" byl po mé pravici. Věděla jsem to, protože se mi představil, ale neviděla jsem ho. Mluvil se mnou telepaticky a já mu vše rozuměla vše i bez jediného slova. Říkal, že jsem dělala v mém životě vše moc dobře a mohu odejít. Z toho důvodu jsem nijak netrpěla. Nejspíš mne musel "uspat" dříve, než jsem něco pocítila. Řekl mi také, že jsem splnila své poslání a moje životní síla částečně vyprchávala. Kdybych zůstala, stálo by mne to spoustu úsilí a život by byl pro mne velmi těžký.

S mojí matkou jsme byly v minulém životě sokyně a tady jsme se smiřovali. Celý můj život se mi promítal před očima a já uviděla, že mi matka ještě neodpustila, takže jsem se rozhodla zůstat, abych to zkusila napravit. On to vlastně nechápal a zmateně se ptal: "Jsi si jistá?" Rozhodla jsem se, že bude lepší, když to ještě zkusím napravit. Když mne opustil, byla jsem najednou úplně vyčerpaná. Jakmile jsem byla sama, vrátily se zvuky a já ucítila vodu a chlad, ale přesto jsem byla klidná. Jedna z mých kamarádek, která byla hodně vysoká, mě našla a chytila mě za ruku. Později mi řekla, že jen naslepo strčila ruku do vody a že to snad byl zázrak, když mě našla na první pokus. Na břehu byla ještě jedna dívka, která se s námi nekoupala. Řekla mi, že je nemožné, abych to přežila. Byla přesvědčená, že jsem byla pod vodou nejméně deset minut.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: léto 1965 Prosinec 2003

Prvky PBS:

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Bylo to, jako bych téměř všechno věděla. Měla jsem vidiny budoucnosti. Celý svůj život jsem prohlédla během několika sekund a viděla všechny důležité úseky, i když to proběhlo v tak krátké chvíli.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Když jsem byla na dně oceánu, poté, co jsem si uvědomila, že se topím. Pak nastal klid. Myslím, že jsem byla uvnitř nějaké neviditelné bubliny, kde se zastavil čas. Nedýchala jsem a zajímalo by mě, jak tu událost mohli přemostit.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Mám pocit, že náš rozhovor trval nejméně půl hodiny. Dívka na břehu mi řekla, že jsem byla pod vodou déle než deset minut. Nepamatuji se, že bych cítila nedostatek vzduchu, ale nijak jsem netrpěla. Takže jsem si svým způsobem jistá, že došlo k nějaké manipulaci s časem. Myslím, že v bublině se čas zastavil a já si „pamatuji“ existenci z duchovní roviny.

Viděli jste neobvyklé světlo? Vzhlédla jsem a uviděla jasné světlo, ale mohlo to být slunce. Na druhou stranu si slunce nepamatuji, ani před vstupem na pláž, ani při odchodu. Pamatuji si, že byl zamračený, šedivý den.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Vše o vesmíru - měla jsem pocit, jakoby se tam o mě staralo více bytostí, protože se většina z těch, které mám nablízku, neinkarnovali a jsou právě teď tam. Cítím, že se vracíme ke Zdroji, když se všemu naučíme. Myslím, že tam je život a já možná vůbec nejsem odtud.