Popis zkušenosti:

V tu chvíli už jsem krvácela asi dvanáct hodin. Zdravotní sestra mi přišla dát nějakou injekci, kterou musela aplikovat velmi pomalu. Když byla asi v polovině, začala jsem se cítit „omámená“. Pak jsem ji z dálky slyšela říkat: „Jak se jmenujete? Řekněte mi své jméno.“ Začala jsem odpovídat a pak se odmlčela. Cítila jsem, že opouštím tělo, jako bych byla vysávána ven z temene hlavy. Ocitla jsem se v temném tunelu a rychle letěla směrem nahoru ke světlu. Když jsem byla u světla, uviděla jsem v něm vítající „bytost“, která tam na mě dlouho, předlouho nadšeně a s láskou čekala. Po mé pravici byly tři „bytosti“, se kterými jsem komunikovala, aniž bychom mluvili. Moc si z té diskuze nepamatuji, kromě jejich řečnické otázky, jestli bych tam chtěla zůstat. Měla jsem pocit, že jsem se konečně vrátila domů, proto jsem souhlasila. Sdělili mi, že můj pozemský čas ještě nebyl završen a mám ještě něco vykonat.

Když jsem se vrátila, byla jsem obklopena lékařským personálem, který mi prováděl masáž srdce. Snažili se nahmatat mi tep a zvýšit velmi nízký krevní tlak. Hned po prožitku jsem se to snažila vyprávět rodině, ale nechtěli o tom vůbec slyšet. Děti o to projevují zájem, ale rodiče a sourozenci vůbec. Vždy, když o tom mluvím, prožívám ty krásné emoce znovu.

Asi po deseti letech jsem o tom poprvé četla a zjistila, že spousta lidí prožila to samé. Byla jsem ohromena, potěšena a uklidnila se. Dlouhou dobu jsem se cítila jako "blázen". Věděla jsem, že moje zkušenost byla reálná. Vždy jsem o tom byla přesvědčena. Bylo příjemné zjistit, že nejsem jediná.

Pochopila jsem i něco více. Všichni jsme zde z nějakého důvodu a příčiny. Třeba jen proto, abychom se učili, nebo něco naučili někoho jiného. Možná jen proto, abychom provedli pouze jeden důležitý čin, nebo řekli jednu velmi důležitou větu.

Děkuji, že jsem od vás dostala tuto možnost, vypovídat se.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 29. 5. 1967

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Vlastně ano, poporodní komplikace. Deset dnů po porodu jsem stále krvácela a dostala nějakou infekci. Bylo mi řečeno, že mě „ztratili“ asi na čtyři nebo pět minut. Zjevně jsem zkolabovala a ocitla se v ohrožení života.

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Kladně.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, ale neviděla jsem svou éterickou podobu.

Ve kterém okamžiku jste se během zážitku cítili na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Lékaři by pravděpodobně řekli, že jsem v podstatě fyzicky odešla, pro mne to byl nejbdělejší zážitek z celého mého života.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Zdálo se mi, že se čas zastavil nebo ztratil veškerý význam. Myslím si, že „zrychlení a zpomalení“ souvisí s časem.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Během cesty ke světlu jsem slyšela zvonky, a když jsem se vracela, slyšela jsem bonga (jako by se vše zpomalovalo).

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Ano - znala jsem je důvěrně.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Věděla jsem úplně všechno. Nejsem si jistá, jestli jsem ty znalosti získala, nebo jsem je už dříve měla. Vždy jsem inklinovala k takovým znalostem. Po prožitku jsem se začala věnovat astrologii a zjistila, že mám jakýsi přirozený „dar“. Myslím, že ten prožitek mi otevřel některé kanály, díky nimž jsem se stala senzitivnější a vnímavější.

Dospěli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Ano, nemohla jsem projít kolem světla. Tři bytosti po mé pravici mi nějak sdělily, že se musím vrátit.

Názory a víra po PBS:

Jaká je vaše víra v současné době? Liberální.

Změnilo se po PBS vaše vyznání nebo víra? Páni, ten dotazník je nějak dlouhý. Samozřejmě, nemůžete to prožít, a pak se nezměnit. Nemám strach ze smrti ani o ostatní lidi. Ve skutečnosti je pro mě velmi těžké truchlit po těch, kteří zemřou. Otec zemřel v roce 1998 (amyotrofická laterální skleróza). Manžel zemřel v roce 1994 na rakovinu. Jediné, co si vždy při zprávě o úmrtí pomyslím je: „Díky bohu, jsou volní.“ Pohybují se bez omezení, bez bolesti, dělají si, co chtějí, a čekají na den, až budeme všichni zase spolu. Hodně s nimi, stejně jako se svými průvodci a anděly mluvím, protože VÍM, že je všichni máme.

Po prožitku:

Bylo pro vás obtížné vyjádřit PBS slovy? Ano - Pokusit se vysvětlit komukoli pocity milosti, přijetí a LÁSKY, které přicházely ze Světla. Světlo bylo velmi jasné, přesto jsem se na něj mohla stále dívat. Zvonky a cinkání na cestě ke Světlu, pocit lehkosti, tíže a hučící zvuky, když jsem se musela vrátit. Myslím, že jsem ještě nikdy nikomu neřekla, že jsem měla pocit, jako bych se vrátila domů, kde mě vítal jeden z rodičů, jako bych byla jeho nejoblíbenějším dítětem.

Máte po své zkušenosti nějaké duševní, nebo jiné neobvyklé speciální schopnosti, dary, které jste před touto zkušeností neměli? Ano, věřím, že ta zkušenost mi otevřela kanály, které jsem měla dříve zavřené.

Chtěli byste zdůraznit některé části z vaší zkušenosti, které jsou pro vás zvlášť smysluplné nebo významné? Cesta tam a cesta zpět.

Sdíleli jste se někdy tuto zkušenost s ostatními? Ano. Nevím, Většina lidí tomu vůbec nevěří, ale jsou laskaví a věří mi, že tomu věřím já.