Popis zkušenosti:

Oslovila jsem zdravotní sestru, protože mi nebylo dobře. Ta mi na obličej nasadila masku a řekla mi, abych dýchala, ale nadechla jsem se jen párkrát a pak asi omdlela. Stále jsem byla ve svém těle a slyšela vše, co se kolem mě dělo. Sestra kontrolovala můj puls (v tom okamžiku jsem to stále fyzicky cítila), potom zavolala anesteziologa a porodníka-gynekologa. Někdo mi zasvítil do očí. Nemohla jsem se vůbec hýbat. Cítila jsem, jak mi buší srdce a pak se zastavilo. Začala jsem se vznášet nad svým tělem a obklopilo mě bílé světlo. Vzhledem k tomu, čím jsem procházela, jsem necítila žádnou bolest a byla to pro mne taková úleva, že jsem zapomněla cokoliv chtít. Jen jsem se tam chtěla navždy vznášet. Byla jsem naplněna krásnými emocemi, jaké jsem na Zemi nikdy nezažila. Byla to mírumilovná, vyrovnaná a mnohokrát vynásobená láska.

Spatřila jsem několik lidí, které jsem neznala. Jednou z nich byla žena z devatenáctého století, oblečená v dlouhých hnědých šatech s tmavými vlasy svázanými do drdolu. Řekla, že mi pomůže se vrátit, protože jsem pronesla: „Vznešený Pane, prosím, dovol mi se vrátit a postarat se o svou novorozenou holčičku. Možná mě bude potřebovat.“

Náhle jsem byla násilně nasávána zpět do těla a začala pociťovat bolest a tlak v těle. Vše jsem začala opět cítit. Moje srdce tlouklo a skákalo. Nadechla jsem se z masky, která mi stále přikrývala ústa i nos. Otevřela jsem oči a s vypětím sil se podívala do zpětného zrcátka, které bylo nastaveno tak, abych mohla sledovat porod. Viděla jsem sama sebe. V tu chvíli jsem vypadala popelavě bledá a rty měla šedé. Sestra stále sledovala pohyb mých prstů. Cítila jsem se velmi rozrušená. Po celé hrudi jsem měla dráty a náplasti. Nikdo kolem mi nebyl nijak blízký. Dávno před tím vyhnali mého manžela, když to všechno začalo. Cítila jsem se úplně sama a neměla se na koho obrátit, abych se zeptala: „Kde je moje dítě? Je v pořádku?“ Tak jsem se zeptala zdravotní sestry, ta přikývla a řekla; "Kvůli tomu krvácení se krev z pupeční šňůry vrátila do vás místo do dítěte“. Bylo to v pořádku? Nikdy jsem neviděla na mé dceři žádné příznaky, že by byl nějaký problém, i když v pozdějším věku měla pupek ven.

Několik hodin jsem se dávala do pořádku a stále krvácela. Nakonec mne převezli do místnosti, kde mne nechali samotnou, abych to tam přečkala. Byla jsem velmi slabá, ale šťastná, že jsem uviděla svoji dceru Lauru a měla čas se s ní spojit. Následujícího dne ze mne vyšel zbytek placenty na toaletě a já ji ukázala sestře, která se hned zbavila důkazů. Placenta byla velká jako lidská játra a chvíli trvalo, než ji spláchla, ale dokázala to.

O pár měsíců později jsem se vrátila do nemocnice, abych si pročetla lékařské zprávy. Bylo tam jen napsáno, že jsem masivně krvácela. Žádné popisy všech těch zařízení, u kterých jsem se probrala. Nikdy jsem se do té nemocnice už nevrátila a už nikdy neměla další dítě. Toho doktora jsem přestala navštěvovat. Dnes mám Marka (23) a Lauru (20), oba jsou zdraví a normální.

Přesto jsem další čtyři roky strávila terapiemi, proti úzkostným záchvatům. Terapie mi pomohly pochopit můj prožitek. Mezi tím jsem se stala alergická na některá jídla, která jsem předtím milovala; už žádné kuře, mléčné výrobky, květák a další milované pokrmy. Naučila jsem se jíst jídla, která jsem nikdy předtím nezkusila, nebo neměla v oblibě; sushi, tofu a další sójové výrobky.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 2. leden 1982

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Klinická smrt, při porodu jsem velmi krvácela, přestala dýchat a po velké ztrátě krve se mé srdce se zastavilo. Placenta nebyla úplně odstraněna, přesto doktor opustil místnost, myslel si, že jsem v pořádku.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, nedívala jsem se sice na své tělo, ale cítila rychlé vysokofrekvenční vibrace.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Snažila jsem se zůstat čilá. Když jsem byla mimo fyzické tělo, byla jsem schopna cítit jakési vibrace. Něco jako třesoucí se želé, ale nemělo to žádný tvar, který by mne omezoval.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Nevěděla jsem, kolik času jsem strávila mimo své tělo. Laura se narodila kolem půl druhé odpoledne, a když mne vzkřísili na porodním sále, žádné hodiny jsem neviděla. Vzpomínám si jen, že na pokoj mne přivezli až kolem páté odpoledne.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Nebyla jsem si vědoma nějakých zvuků - jen svého vlastního myšlení a myšlení ostatních bytostí, protože kromě ženy v tmavých šatech tam byly ještě další bytosti, jedna nebo dvě.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Ano, jakýsi duchovně založený člověk mi řekl, že ta žena v tmavých šatech, byla moje prababička, kterou jsem v životě nikdy nepotkala. Když jsem tu ženu popsala svému otci, řekl mi, že to vypadá na matčinu babičku Mary. Dodnes někdy nosím vlasy v drdolu, stejně jak je měla ta žena.

Viděli jste, nebo jste se cítili obklopeni, nadpozemským světlem? Ano, uvědomila jsem si to světlo hned, když jsem opustila své tělo. Nepamatuji si ale, že by přišlo z nějakého určitého směru.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Láska je jediné slovo, jak bych to popsala, ale podobnou lásku jsem na Zemi nikdy předtím nepocítila.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Všemu o vesmíru. To se mi stále vracelo během několika dalších let a pak se to vytrácelo, ale zpočátku to bylo silné: Cítila jsem nebezpečí dříve, než se stalo. Cítila jsem, co se děje v sanitce, která jela kolem. Cítila jsem bolesti, které měl někdo jiný. Byla jsem schopna vnímat myšlenky ostatních. Cítila jsem, která jídla jsou pro mé tělo vhodné a jak na tělo působí.