Popis zkušenosti:

Byla jsem mimo tělo, ale neviděla jsem očima. Věděla jsem, že se během operace něco stalo, co ohrožovalo můj život. Nějak jsem pochopila, že jako duchovní bytost jsem musela být mimo tělo, protože už ho nebylo možné používat. Současně si pamatuji jasné světlo kolem místa, kam jsem směřovala, ale nepamatuji si žádnou cestu tunelem. Vzpomínám si, jak jsem letěla do světla. Dospěla jsem na místo s nádhernou přírodou a krásnými budovami. Nepamatuji si, že bych se setkala se zemřelými rodinnými příslušníky nebo přáteli. Vzpomínám si na pocit, že znám bytosti, které mě přišly pozdravit; Jedna z těch bytostí byl pes, můj dětský mazlíček.

Měla jsem zkušenost vševědoucnosti a informací, které mne naplnily nadpozemským způsobem. Zažila jsem nějaký druh sjednocených znalostí, kdy jsem měla přístup k různým zdrojům vědění, jako bych se soustředila vždy jen na to, co jsem chtěl vědět. Tímto způsobem jsem okamžitě znala odpovědi na to, co mě zajímalo. Nejlepší způsob, jak bych vnímání těch informací popsala, je prostřednictvím řady emocionálních dojmů, které jsem přijímala jako pravdu, protože zde neexistovala koncepce nepravdy nebo lži. Fyzicky jsem neměla formu, tak jako v pozemském životě. Kdybych si pomyslela, že bych asi měla mít formu, převzala bych lidskou podobu. Pokud jsem o tom nepřemýšlela, byla jsem obsažena jen v podstatě, byla bez váhy a možná dokonce ze světla.

Dvě bytosti mne vedly do jedné z budov k přezkumu mého života. Mám pocit, že ty budovy byly postaveny, jako by byly součástí přírody. Byly otevřené jako pavilony. Myslím, že když nad tím teď více uvažuji, měly více tvarů. Když jsem o tom vůbec nepřemýšlela, domnívala jsem se, že měly tvarů méně. Co si pamatuji, je obrazovka na nějakém stole. Obrazovka vypadala jako dotyková. V období mého NDE jsem nikdy předtím neměla přístup k těmto technologiím, takže jsem nevěděla, že taková věc může vůbec existovat. Zkontrolovala jsem svůj život jako film, s výjimkou toho, že jsem jej nemohla v průběhu svého života zastavit a přiblížit si různé důležité události. Mohla jsem ty události prozkoumat z několika hledisek, jako třeba z pohledu lidí, kterých se týkali. Když teď přemýšlím o té revizi, předpokládám, že na Zemi by to muselo trvat velmi dlouho, kdybych měla zvládnout totéž. Na tomto místě však pojem času nefungoval stejně. Čas byl teď a události běžely pouze lineárním způsobem, přestože jsem prohlížela různé události tak, jak se děly v určitém pořadí. Je to extrémně těžké vysvětlit, když se teď nad tím zamyslím, ale čas neplynul stejně jako na zemi.

Po životním přehledu jsem byla předvedena před další bytosti, které se zdály být moudřejší než ty první dvě, které mne k revizi mého života přivedli. Komunikovala jsem s nimi o mých rozhodnutích během životního přehledu a oblastech, kde bych se mohla zlepšit. Zatímco to byl proces spolupráce, cítila jsem k těm bytostem hluboký respekt a úctu. Cítila jsem, že mě naprosto a bez odsuzování milují. V psychologii existuje termín toto popisující nazvaný "bezpodmínečná pozitivní úcta". Cítila jsem se naprosto jistá, že ke mě tuto úctu chovají. Tuto jistotu jsem cítila jako obklopena teplou září světla. Konečné řešením tohoto rozhovoru skončilo tak, že jsem neudělala až tolik „špatných“ rozhodnutí, jak provést věci v situacích, ve kterých se to stalo, nebo dělat nerozumná rozhodnutí, ale že v okamžicích největších výzev, kdy jsem měla jednat, jsem si vybrala nečinnost. Bylo to uzavřeno tak, že až se vrátím na Zemi, musím jednat a využít všechny své zkušenosti a pocity, abych to dělala tak, aby se jednalo o akty lásky.

Předtím, než jsem se vrátila na zem, bylo dohodnuto, že jsem tam mohla nějaký čas zůstat v určité oblasti, ale nemohla jsem jít dál do města. Například jsem se nemohla dozvědět více informací o budoucnosti mého života, i když jsem věděla, že bych na to před návratem zapomněla. Místo toho jsem zůstala v oblasti krásných zahrad. Tyto zahrady byly zelenější, než je zelená na zemi, barvy byly živější a sytější. Když jsem byla v tomto místě, byla jsem bez pocitu váhy. Mohla jsem získat přístup ke všem znalostem, na které jsem si v tu chvíli pomyslela. Necítila jsem žádnou bolest, protože jsem neměla tělo. Žádná váha, žádná bolest. Bylo to, jako by bylo nemožné být nešikovná. Bylo také nemožné být jiná, než mé skutečné já. Cítila jsem se, jako bych byla více sama sebou, než tady na Zemi.

Byla jsem v těch zahradách hodně dlouhou dobu a spoustu času jsem v těchto zahradách strávila v rozhovorech s tamními lidmi. Jeden z nich byl vznešený pán. Tehdy jsem se rozhodla zavolat na tohoto pána "Ježíši". Ale když se ohlédnu zpátky, bylo to, jako by tato osoba byla mluvčím Boha, která měla zvláštní přístup k božskému záměru. Dlouho jsme hovořili, a na zemi by uběhly hodiny nebo dokonce dny. Stále tam bylo denní světlo, jako by tam bylo stále odpoledne. To mi však nebylo protivné. Věřím, že tomu bylo tak, protože jsem si myslela, že by to takhle být mělo. Ne tak jak jsem to měla na zemi, cítila jsem se naprosto svěží a potěšena ze společenské konverzace. Na zemi jsem introvertem, takže to byl pro mě velice výrazný rozdíl. Nevzpomínám si na nic z našich konverzací, kromě toho, že se jednalo o speciální znalosti, které jsou mi na Zemi nedostupné.

Z této zkušenosti, ještě před tím, než jsem odešla, jsem si odnesla poznatek, že musím volit akci místo nečinnosti. Musím se chovat způsobem, který pomůže světu přinést větší informovanost a lásku. Vznešený pán mi řekl, že musím jít. Zatímco se mě nikdo tehdy konkrétně nezeptal, zda se chci vrátit nebo ne, bylo předem jasné, že se vrátím.

Nepamatuji si na cestu zpátky do svého těla, ale nevěřím, že jsem se vrátila ke svému tělu a hned se probudila. Myslím, že jsem se vrátila do svého těla a později jsem se postupně probouzela z anestezie. První věc, na kterou si vzpomínám, když jsem se probudila, bylo, že jsem byla zpět v nemocničním pokoji. Můj otec seděl vedle mě. Zašeptal, že jsem měla velké štěstí, že jsem operaci přežila, protože během operace se vyskytly komplikace. Nemohu si vzpomenout, jestli jsem s ním mluvila o mé zkušenosti, ale myslím, že jsem jen nějak jednoduše prohodila: "Měla jsem sen" nebo "měla jsem vizi".

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 19. 2. 2001