Popis zkušenosti:

Měl jsem v žaludku silné křeče, tak jsem šel na toaletu. Pak jsem vyzvracel všechnu nestrávenou krev, kterou jsem předtím spolykal. Po několika okamžicích jsem začal slyšet nějaký tinnitus (zvuk v uchu), který byl stále hlučnější. Potom to přešlo do bzučení a najednou jsem viděl všechno rozmazaně.

Přede mnou se objevila něco jako černá tečka, která se mi třásla před očima, a ve středu mé zorného pole se objevil velký černý bod. Postupně se zvětšoval, dokud se neobjevila zcela černá tma. V tu chvíli jsem uslyšel zvuk zvonů. Mé tělo spadlo na zem a už jsem nemohl nic dělat. Jen jsem si uvědomoval, co se stalo. Sestry přišly a začaly mě pleskat po tváři, aby mne probudily. Na začátku jsem ještě stále cítil bolest těch facek. Jak čas plynul, cítil jsem ty facky najednou jako laskání a v té chvíli už jsem necítil ani žádnou bolest. Slyšel jsem i hlasy zdravotních sester, které se však postupně ztrácely.

Tehdy se objevilo jasné bílé světlo. Postupně to světlo zaplnilo celý prostor, ve kterém jsem se nacházel. To světlo mě neoslepovalo, ale přitom to bylo velmi, velmi jasné bílé světlo. Měl jsem pocit, že jsem se ocitl v jasné mlze. Cítil jsem se dobře, necítil jsem vůbec žádnou bolest. Pomyslel jsem si, "tohle je smrt? No to jsem měl zemřít dříve!!!" Pak bílé světlo uvolnilo prostor mírnému růžovému světlu. Pocit, který jsem v tomto světle cítil, byl ještě příjemnější než předcházející. V té chvíli jsem cítil, že se moje duše odděluje od mého těla, aniž by se úplně oddělila. Nechtěl jsem se vrátit do svého těla. Na všechny mé vzpomínky z pozemského života jsem zapomněl, jako by mi byly vymazány. Postupně jsem zapomněl, kým jsem byl, kdo jsou moji rodinní příslušníci a přátelé.

Nakonec jsem se probudil na posteli v nemocnici poté, co mi sestra injekcí vpíchla adrenalinu.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 2009

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Ano, souvisel s operací a pooperačními komplikacemi. Krvácení po operaci odstranění mandlí. Život ohrožující událost, ale ne klinická smrt. V červnu 2009 jsem šel, na operaci na odstranění mandlí. Všechno proběhlo podle očekávání a po dvou dnech jsem odešel z nemocnice domů. O čtyři dny později se rána znovu otevřela, když jsem byl zrovna sám doma. Spolykal jsem spoustu krve. Zavolal jsem své matce, která pracuje asi třicet minut nedaleko od našeho domu. Řekl jsem jí, že mám problém a polykám hodně krve. Jakmile matka dorazila, okamžitě mě odvezla na pohotovost. Lékař neviděl, že krvácím, protože rána byla příliš hluboko v krku. Krev mi tekla přímo žaludku. Po prvních mdlobách jsem se však znovu ocitl na chirurgii. Když jsem se probudil, musel jsem jít na toaletu. Tak to všechno začalo.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, ztratil jsem povědomí o svém těle. Když jsem se probral, mohl jsem přesně říci, o čem se kolem mne diskutovalo, i když jsem nebyl ve spojení se svým tělem.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Během mé zkušenosti jsem měl jakési jiné vlastní vnímání, což znamená, že jsem byl ve světle a prožíval právě to, co jsem viděl. Byl jsem v jednotě se světlem a moje vnímání bylo podobné panoramatickému vidění.