Popis zkušenosti:

Jel jsem v Toyotě pick-up, když do mě zezadu narazil Chevrolet Caprice Classic z roku 1974 v rychlosti 100 km/h. Uvolnilo se mi sedadlo a já zůstal viset v bezpečnostním pásu. Když to se mnou házelo, hlava mi lítala sem a tam, měl jsem tedy četná poranění hlavy, zatímco vůz byl srolován jako harmonika. Na místě nehody jsem se moc neprobral, takže si to pamatuji spíše jako sen. Později, když jsem měl prožitek blízkosti smrti, věci začaly dávat širší smysl.

Nicméně když se to stalo, prožíval jsem pocit naprostého uvolnění a jakési beztělesnosti. V tu chvíli jsem byl (pro nenalezení vhodnějšího slova) na jakési „křižovatce“. Nebyl jsem v lidské podobě. Byl jsem jen čistou energií a byl přitahován obrovským bílým zlatavým světlem, které obepínalo celý vesmír. Když jsem byl na té křižovatce, cítil jsem tu přitažlivost takto: představte si, že hodíte vejce na strop a ze stropu visí velmi tenký proužek vaječného bílku, který je spojen s podlahou. Mé tělo bylo jakoby podlahou a současně stropem. Byl jsem spojen s oběma světy. Když jsem se soustředil na místo, kde jsem viděl vesmír, začalo mě to k němu přitahovat. Připomínalo mi to jako bych se ocitl v energetickém poli "oka hurikánu". Bylo to jako struktura nějakého elektrického pole, ve kterém se drobné blesky statické elektřiny snaží dotknout prstů za sklem - takhle nějak podobně. Když se mě ty ramena elektrických paprsků dotkly, okamžitě jsem měl pocit, jako bych vše pochopil a poznal všechna tajemství stvoření. Nebylo v tom žádné nebe a peklo, jak jsou popsány v křesťanské filozofii, nebo v jiných světových náboženstvích, jen panenský a čistý vesmír. Ta energie tam nebyla jen „lidská“, byla v ní obsažena energie veškerého života zde na Zemi, v minulosti i přítomnosti, což mne naplnilo pochopením lidské reprodukce a zážitky, které někteří lidé mají při reinkarnaci. Bylo to pro mě poznání podstaty lidského, zvířecího a dokonce i rostlinného života.

V tom stavu jsem byl úplně bez bolesti. Když však záchranáři použili defibrilátor, cítil jsem první šok jako jemný; ten poslední (který mě přivedl k plnému, ale zmatenému vědomí) však byl velmi bolestivý. Jelikož záchranáři použili defibrilátor pro oživení mého srdce, spojení mezi druhým místem, nebo světem se začalo rozpadat a já jsem byl přitahován zpět ke svému vlastnímu tělu. Nejprve jsem byl naštvaný, ale pak jsem začal chápat, proč jsem se vrátil: prostě ještě nenastal čas odejít. Okusil jsem smrt a už jsem z ní neměl strach, ale pak mě něco osvítilo a já si uvědomil, že bych se nyní měl snažit žít život, který je tím pravým opravdovým tajemstvím.

Když jsem byl přitahován zpět ke svému tělu, začal jsem zapomínat na všechno, co jsem prožil. Vždy jsem cítil, že to bylo asi kvůli tomu, že můj mozek nebyl schopen zvládnout vše, co jsem zažil, ale pamatoval si jen základní aspekty mého zážitku. Cítil jsem, že tam došlo k výměně myšlenek, na což nikdy nezapomenu. Nyní jsem přesvědčen, že pravda v její nejčistší podobě je univerzálně jednoduchá. Život je velkým tajemstvím a smrt je jen krokem do jiné formy existence. Byl tam jakýsi klid, který teď mám v sobě. Ten klid mi umožnil vidět svět a celý život jako potěšení, ne jako nějaký duchovní nebo náboženský fenomén. Profesor, u kterého nyní studuji, říká, že věří, že jsem dosáhl zdroje stvoření. Možná má pravdu, ale já mám prozatím pocit, jako by se můj život jen obnovil a otevřelo mi to perspektivy, které mi umožňují vidět život jako dar a jakési požehnání.

Později, když jsem byl propuštěn z nemocnice, kontaktoval mě jeden katolický kněz. Chtěl ode mne slyšet, co jsem zažil, a když to nebylo to, co chtěl slyšet, rozčílil se a varoval mě, abych to neříkal jiným lidem, protože to bylo proti jeho víře v Boha. Vím, že existuje Duch, ale není to ani muž ani žena; prostě je, v tom je ta jednoduchost. Řekl mi, že jsem právě zažil „uvolnění energie kolem mého mozku“, a že kdybych se modlil k Bohu, požádal ho, aby vstoupil do mého života a ukázal mi jeho pravý smysl, byl bych „spasen“. Řekl jsem mu, že mám pocit, že jeho náboženství lže široké veřejnosti a to, co jsem zažil, je pravda o životě a jeho počátcích.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 22. prosince 1987

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Ano - Nehoda a klinická smrt po dobu šesti a půl minuty. Byl jsem mrtvý, žádné životní funkce, přesto jsem všechno vnímal.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ne, spíše pocit, že jsem stále ve svém těle, přestože jsem byl mezi oběma říšemi.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Čas je pojem vytvořený člověkem, není součástí univerzálního kontinua. Jednoduše, tam kde jsem byl, čas neexistoval.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Bylo to spíš jako propojení se dvěma různými světy.

Viděli jste neobvyklé světlo? Byl to jakýsi druh zlatého světla obklopené čistým bílým světlem, které bylo spojeno se všemi energiemi v systému.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Naprostý klid, uvolnění, úžas a úcta.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Jak jsem již uvedl, došlo k jakési výměně „znalostí“.