Popis zkušenosti:

V srpnu 1985, když jsem přijela na dovolenou k moři na jih Francie, jsem měla v hlavě jedinou představu, vykoupat se, zaplavat si a užít si hrátek v moři. Vzala jsem čtyřletou neteř do moře, ale když jsem strčila hlavu pod vodu, ztratila jsem vědomí. Neteř viděla, že mám dlouho obličej pod vodou a vytáhla mi za vlasy hlavu z vody.

V tu chvíli jsem jakoby stála na jakémsi piedestalu. Ze kterého jsem se beze strachu dívala na své tělo, které vypadalo jako mrtvé. Pozorně jsem vše sledovala, aniž bych si dělala starosti. Nechápala jsem, proč členové rodiny v panice a obavách pláčou, zatímco já se cítila dobře. Zůstala jsem na vrcholu tohoto podstavce a sledovala několik scén na různých místech současně. Všechno jsem slyšela a spíše nějak „vnímala“ vnitřní dialog každého jedince, aniž bych tím byla zaskočena. Viděla jsem hasiče, kteří se mě snažili resuscitovat společně s členy záchranné služby. Ti se mi snažili obnovit srdeční činnost elektrickými výboji. Přála jsem si, aby s tím přestali. Cítila jsem se v tom stavu dobře. Věnovala jsem svoji pozornost scéně oživování, včetně mé přepravy vrtulníkem do nemocnice v Montpellier.

Cítila jsem se být přitahována ke světlu, jako bych jím byla zmagnetizovaná a vábená. Čím blíže jsem k němu byla, tím větší lásku, pohodu, klid a naplnění jsem cítila. Začala jsem ztrácet své pozemské tělo z dohledu. Šla jsem vstříc tomu světlu, které mě víc a víc pohlcovalo. Nikdy v životě jsem se necítila tak dobře a v takové absolutní pohodě.

Najednou světlo zmizelo. Uviděla jsem své pozemské tělo ležet v nějaké posteli. K mému tělu byly připojeny dráty a hadičky z blízkých strojů, což mě opět nijak neznepokojovalo. Dokonce jsem sledovala, co se děje na chodbě, aniž bych vyšla z místnosti. Tam byla moje vystresovaná sestra se švagrem. Poslouchala jsem jejich rozhovor a připadala si naprosto přirozeně.

Najednou jsem byla v černé díře, něco mi bránilo dýchat. Probudila jsem se ze záchvatem kašle. Byla jsem zklamaná, frustrovaná a fyzicky trpěla. Uvědomovala jsem si, že jsem tam byla, i když jsem tam být nemohla - byl to sen?

Moje rodina mi občas popisuje, co se stalo. Vyprávějí mi příběh, který znám a sama jsem byla svědkem těch událostí. Raději mlčím, neumím najít vhodná slova, kterými bych to vysvětlila. Nechám si to asi navždy pro sebe a nikdy jim to neřeknu, protože by to nepochopili.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 1985

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Utopila jsem se.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Připadala jsem si jako vznášející se koule energie, nebo lehká pára v oblacích.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Cítila jsem se velmi bdělá a přítomná.

Jaké byly vaše sluchové schopnosti? Vnímala jsem myšlenky lidí.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Ne

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Ne

Viděli jste nadpozemské světlo? Popsala jsem to v příběhu.

Bylo pro vás obtížné vyjádřit PBS slovy? Ano - byly to neskutečné dojmy, slovy se to nedá popsat a vyjádřit.