Popis zkušenosti:

Publikováno nejdříve v Bulletin Board section  www.near-death.com,  a přepsáno s velkorysým svolením Kevin Williams a autora, do těchto stránek.

Jako dospívající děvče jsem měla několik paranormálních zkušeností, které se mi přihodily ve snech. Když jsem byla starší a život byl hektičtější, tak tyto zážitky pomalu mizely – až téměř vymizely, než jsem otěhotněla s mým prvním synem. Krátce po jeho narození jsem měla šílený sen, že jsem se stala účastníkem hrozné dopravní nehody, která mi vezme život. Měsíce jsem byla vyděšená a extrémně opatrná a hledala kolem sebe to zrůdné vozidlo. Jenže jak šel čas a můj syn měl sedm měsíců, přesvědčila jsem sama sebe, že to byl jen sen… nic co by se mělo stát. Měla jsem nové učitelské místo, miminko, domov, manžela o kterého se starala… Musela jsem vynakládat příliš mnoho energie na tyto povinnosti.

A pak se to stalo. Ten osudný den, jsem měla ihned odejít ze školy. Chtěla jsem vyzvednout mého syna od babičky a rychle zpátky do školy, sledovat baseballový zápas. Bylo to vyobrazení super způsobu, jak strávit odpoledne s mým synem. Tak, jak to bývá volná cesta s obvyklým provozem. Zabočila jsem doleva, protože na křižovatce byla ještě chviličku zelená a myslela si, že mám šťastný den. Pak jsem v okamžiku byla pryč.

Okamžitě jsem byla na nejkrásnějším klidném místě, na kterém jsem kdy v mém životě byla. Můj dědeček a další osoba, kterou jsem znala z předchozího života a nějaký strážce, byly připraveni mi pomoci s odchodem. Řekli mi o nehodě a ukázali dějiště. Řekli mi také, že to byl můj stanovený čas vrátit se domů. Nepřekonatelná lákavá láska a štěstí mne, na to místo, velmi přitahovaly. Cítila jsem, že se stávám každým momentem lehčí. V záchvatu paniky a strachu jsem začala plakat. Ne, nemohu být mrtvá. Co se stane s mým synem? Měl jen sedm měsíců!  Nikdy si mne nebude pamatovat. Jeho otec ani neví, jak se o něj má starat.  Nechci, aby vyrůstal s manželovými rodiči. Ne, Ne, Ne .. To nebyl, ten pravý čas – nemáte pravdu.

V objetí lásky mne uklidňovali a ukazovali mi syna, kompletní rodinu, která bude po mé smrti v pořádku. Má matka se může spolehnout, na moji babičku. Bude to chvíli trvat, ale ona se s tím smíří. Můj manžel bude zarmoucen, smutný a osamělý, ale také se s tím smíří a možná si najde ještě další lásku. Smrt je část výuky, kterou se na zemi učíme a moje smrt byla důležitá v tomto kontextu, pro ty, kteří byli se mnou spojení životem.  Viděla jsem svůj pohřeb, a byla poučena, jak mohu být blízko těm, které jsem milovala a řekli mi, že v některých případech mohu komunikovat s těmi, jejichž duše jsou otevřené.  Mohla jsem to akceptovat, když budou v pohodě. Cítila jsem se světlejší.

Ale počkat…Nechci opustit mého syna !! Miminka potřebují jejich maminky. Já musím být jeho máma – nechci odejít. Nevyslovitelnou trpělivostí a láskou mne zahrnovali a můj strážce mi vysvětloval, že ty pocity jsou stále jen lidské.  Jednou přece moje lidství vyprchá a já se již budu cítit jen své světlo, jako vzduch, naprosté štěstí a extrémní lásku. Slova nevyvolávala pocit odsouzení. Oni se mi jen snažili pomoci, zahodit moje lidké břemeno. Ty pocity byly tak úžasné a vypadaly přesvědčivěji a přesvědčivěji; jenomže mé pouto k synovi bylo velmi silné. Putovali jsme tou překrásnou krajinou, věčné pravdy. Probírali jsme můj život, probírali jsme náboženství, probírali jsme tajemství duše, na které jako lidé musíme zapomenout, jinak bychom nikdy nebyli schopni na zemi prosperovat. Celou tu dobu jsem byla v úžasu. Některé věci byly tak, jak by měl vypadat posmrtný život a jak já o něm vždy snila; některé představy byly prostě jiné a pamatuji si mé myšlenky "wow" (fí-ha). Kde jsou mí ostatní milovaní? Kdy uvidím další prarodiče, kteří již odešli? V tom čase – byli v jiné úrovni.  Mohla jsem si vybrat i jiné úrovně, když bude můj přechod u konce a jestliže budu připravená.

Každé další a další myšlenky na mého syna mne opět zatěžovaly, Nemohla jsem unést myšlenku, na jeho růst bez matky. Bylo mi řečeno, že ostatní mi budou matkou. První prarodič a potom i ostatní mi ukázali Jakův život. Byl to překrásný chlapec a tak šťastný, ale s nádechem smutku ve tváři, který vypadal, že mu probodne duši. To byla jeho úloha, k řešení.  Věděl, že mu přichází do života hlavní lekce, kterou se měl naučit. A tou bylo – Viděla jsem novou Jakovu mámu, když mu bylo tak sedm až osm let. Pěknou ženu s přátelským srdcem, která se o něj bude definitivně starat a zacházet s ním dobře. Jenže, měla své vlastní dítě, s mým ovdovělým mužem, a láska kterou dávala svému vlastnímu dítěti byla odlišná a nesrovnatelná s láskou, kterou dávala mému dítěti – její nevlastní dítě. To nemůže být a nebylo to, co jsem si pro své dítě vysnila.  Byla jsem šťastná, že můj muž je šťasten. Můj syn? – to byl jiný příběh.

 Další ponaučení mi bylo předáváno v konstatní trpělivosti, se záměrem převést mne na druhou stranu. Musela jsem odejít!  V jednu chvíli jsem byla hysterická a vzápětí klidná a vyrovnaná.  Viděla jsem holčičku, která byla k Jakovi určená, ale před početím se plány změnily a bylo potřeba Jakového ducha, aby ji dostal na její místo. Bylo tam, kolem toho, mnoho pozdvižení, že jí Jak mohl pomoci ( A on to udělal). Ve chvíli, kdy jsem se cítila nejblíže ke smíření se s mou smrtí, zažila jsem opět nával smutku, bolesti a touhy po mém synovi a po mém životě. Nedokázala jsem opustit svůj lidský život. Moji průvodci zkoušeli i jejich „tvrdost“,  protože se nikdy nevzdali a nenechali se odradit. Neuvěřitelné kolik množství trpělivosti a lásky vydávali.

Nakonec byla moje hystetrie utišena, vyšším duchem, který mne zahrnul neskonalou láskou. Moji průvodci dostali pokyn, že je mi povoleno se vrátit. I přes jejich prosby, aby jim bylo poskytnuto více času, bylo jim řečeno, že můj duch by neměl stagnovat. Bude nejlepší povolit mi návrat a srovnat moji duši naukou o dalších lekcích.  - Moje prosby mi vyhrály prozatimní návrat. Porozumněla jsem, před mým sestupem, že úkoly mých přátel a rodiny budou odročeny, ale stejně budou muset být dovršeny, v určitém okamžiku, a oni budou muset dostat lekci o mé smrti. Dohodli jsme se také: do kdy, kde a jak se můj duch zase vrátí;  Jaké další zkoušky, by mne obohatily, nebo které nové zkušenosti bych měla získat. Některé vědomosti, musí být zapomenuty, po dosažení druhé strany. Znalosti, které teď mám a také protože by nebylo dobré vědět, kdy opět umřu, nebo jiné vědomosti, na které bych se jako člověk po-té soustředila – hlavně a zejména, protože by se jejich čas blížil.  

Poslední věc, kterou si pamatuji – že jsem byla přenesena zpět do místa nehody, těsně před nárazem. Bylo mi řečeno, že se budu muset vrátit zpět domů (do nebe) za dobrem, až když moje děti budou starší. Okamžitě jsem s tím souhlasila, ale počkat! Jaký to je stav – starší? Je tím míněno jen o pár let starší? Dospívající? Budu žít do jejich svateb a budou mít své vlastní děti?  To byl, pro mne, po nehodě těžký oříšek k rozlousknutí. Žiji opět se svým synem a musím toho proto náležitě využít, protože nemám ponětí, kolik času mi zbývá. Řekli mi potom, že jsem měla velké štěstí a nehodu přežila. Velký užitkový nákladní vůz jel na červenou a narazil do tenké karosérie, mého malého vozu na straně řidiče. Doktor mi řekl, že i když jsem měla bezpečnostní pásy, že bych nepřežila, kdyby se mi neotevřel airbag, - něco, co se vůbec při nárazu z boku, nepředpokládá,.

První rok po nehodě jsem se snažila žít a být šťastná tak, jak nejlépe to dokážu.  Trpěla jsem velkými bolestmi, od zlomenin ramene, žeber a dvou zlomenin kyčle. Řekli mi, že bolesti zmizí do šesti měsíců, nebo nejhůře do roka. Bolest, ale stále přetrvávala i po třech letech. Nicméně nejhorší byl asi druhý rok a já se propadala do sebevražedných úmyslů.  Vše, co jsem chtěla bylo, abych se vrátila na to místo, kde život byl tak úžasný, zaplněný takovou láskou a tak radostný, že to nejde vyjádřit.  Můj syn a později i dcera, byly to jediné, co mne udržovalo při životě a abych pokračovala. Byla jsem zde pro ně, daleko k návratu do mého posmrtného života domů. Dnes, je to tři roky po mém přání vrátit se na zem, a bojovat za nalezení míru a štěstí, dokud můj čas nedospěje do finále.

Základní informace:

Druh zážitku:    Žena