NDERF Home Page Aktuální PBS Sdílení PBS

   V Božím světle PBS    


 

Popis zkušenosti:

Vybavuji si ten zimní den v Illinois v Texasu roku 1955. Byla sobota a pršelo. Stála jsem u dřezu v našem novém domě a myslela jsem na svého manžela, který pracoval pro letectvo a byl před týdnem vyslán na tříletou misi do Anglie. Moje milované dcery, šestiletá Cathy a osmnáctiměsíční Carol, si hrály nablízku. Za pár týdnů jsme se měli vydat za manželem. Jak báječný je náš život, jaké máme štěstí. Ještě před dvěma lety jsem byla ateistkou, nyní jsem křesťankou a mám křesťanskou domácnost a rodinu.

Když přišla smrt

Jak jsem tak stála v kuchyni, najednou mi břichem projela bolest, která mě srazila na kolena. Během hodiny jsem tak zeslábla, že jsem se nedokázala udržet na vlastních nohou. Bála jsem se o své děti, tak jsem zavolala matce a otci, aby mi přijeli pomoct. Jako zdravotní sestra jsem věděla, že se se mnou děje něco vážného a snažila jsem se logicky přijít na to, co tu bolest způsobuje. Před týdnem jsem byla u gynekologa, protože jsem „věděla”, že jsem těhotná. On měl však jiný názor a po prohlídce mi oznámil, že nejsem těhotná. Nevěřila jsem mu. Ležela jsem v posteli a věděla jsem, co všechny ty symptomy znamenají. BYLA jsem těhotná, ale bylo to mimoděložní těhotenství, kdy se embryo uhnízdilo ve vejcovodu, namísto v děloze. Bolest, která mnou prostupovala, byla způsobena narušením vejcovodu rostoucím embryem. Krvácela jsem do břicha. Společně s mou matkou a otcem dorazil i kněz se svou manželkou, aby se za mě modlili.

Posmrtný život

Cestou do nemocnice jsem trpěla nesmírnou bolestí. Když jsme tam s otcem dorazili, řekli nám, že musíme počkat, přestože jsme personál informovali o mém zdravotním stavu. Když mě konečně přesunuli do ordinace a položili na vyšetřovací stůl, cítila jsem, jak ze mě vyprchává život. Myšlenkami jsem byla u svých dětí. Co se s nimi stane? Kdo je bude milovat a kdo se o ně postará.

Můj sluch byl vynikající. Slyšela jsem každičké slovo vyslovené v ordinaci, kde se nyní nacházeli dva doktoři a tři asistenti. Věděla jsem, že jsou znepokojení, když se mi snažili naměřit srdeční tep a krevní tlak. V ten moment jsem se začala pomalu vznášet ke stropu, kde jsem se zastavila a sledovala, co se děje dole. Na stole leželo moje bezvládné tělo a jeden zpřítomných doktorů mluvil na lékaře, který právě vcházel: „Kde jste byl? Volali jsme vás, ale teď už je příliš pozdě, nezvládla to. Nemáme žádný srdeční tep ani krevní tlak." Promluvil jiný doktor: „Co povíme jejímu manželovi? Byl vyslán do Anglie a je tam teprve týden." Ze své pozice u stropu jsem se zeptala: „Co povíte mému manželovi? Dobrá otázka. Jak ohleduplné.“ Vybavuji si, že jsem si tehdy pomyslela: „Jak je možné, že se vtakové situaci cítím pobaveně?“

Pak už jsem neviděla ani své tělo, ani osoby v místnosti. Najednou jsem vnímala jen všeobjímající Božské světlo. Bolest byla pryč a moje tělo bylo naprosto volné. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Přemohla mě radost a štěstí. Slyšela jsem tu nejnádhernější hubu, která mohla být jedině nebeského původu. Pomyslela jsem si: „Tak takhle zní nebeská hudba.“ Cítila jsem naprostý mír, který přesahuje veškeré chápání. Dívala jsem se do toho světla, vnímala jsem, co se se mnou děje, a chtěla jsem tak zůstat navěky. Nacházela jsem se vpřítomnosti božské bytosti, kterou nazýváme Syn Boží, Ježíš. Neviděla jsem Ho, ale byl vtom světle a promlouval ke mně telepaticky. Cítila jsem nekonečnou Boží lásku. Řekl mi, že se musím vrátit ke svým dětem, a že mě na Zemi čeká práce, kterou musím dokončit. Nechtěla jsem odejít, ale pomalu jsem se navrátila do svého těla, které se vtuto chvíli nacházelo v jiné místnosti, kde mě připravovali na operaci. Nabyla jsem vědomí a zdravotnický personál mě informoval, že mi opět začalo být srdce a že půjdu na operaci, aby ukončili mé mimoděložní těhotenství a odstranili krev zdutiny břišní. Od toho okamžiku si pak několik hodin na nic nevzpomínám.

Božská návštěva u lůžka

Nebe pro mě mělo další vzkaz, ale tentokrát jsem nemusela opustit své tělo. Po operaci jsem ležela na nemocniční posteli, když nastala ta nejúžasnější chvíle vmém životě. Božské světlo se vrátilo, zaplnilo celý pokoj. Tentokrát jsem ve světle spatřila Ježíše. Byl překrásný. Naplnil místnost Svou přítomností, láskou a milosrdenstvím. Viděla jsem Ho od ramen nahoru. Telepaticky ke mně promluvil: „Pamatuj si, co jsem ti řekl, pamatuj si, jak jsem se ti vyjevil. To bude vbudoucnu tvá útěcha a stálý zdroj opory pro práci, kterou budeš vykonávat. Nyní víš, že se nemusíš bát smrti."

Následující dny

V následujících dnech si mnoho zvědavých členů zdravotnického personálu našlo záminku, aby mě navštívili. V lékařské komunitě putují informace rychle a každý věděl, že jsem byla prohlášena za mrtvou, abych se pak opět probudila kživotu. Na stolku u postele jsem měla svou Bibli, a když se na mě přišel podívat gynekolog, všiml si jí a zeptal se mě na mé náboženské přesvědčení. Věděla jsem, že určitě zaslechl něco ztoho, co jsem prozradila některým členům lékařského týmu, kteří mě navštívili. Byli u toho, když jsem byla prohlášena za mrtvou. Když jsem se zotavila, dokázala jsem jim převyprávět vše, co říkali, když jsem byla mrtvá. Ohromilo je to.

Když jsem o pár dní později byla propuštěna z vojenské nemocnice a blížila se k domovu, viděla jsem své miminko a šestiletou holčičku za oknem, jak mě vyhlíží. V duchu jsem si pomyslela: „Děkuji ti Bože, že jsi mi dovolil vrátit se kmým malým dětem a za tu nádhernou výsadu být jejich matkou.“ Vždycky si budu pamatovat jejich sladké tvářičky za oknem.

Následující roky

Později jsme se přidali k mému muži v Anglii, kde jsem plnila své poslání při práci sdětmi a dospívajícími. Moje zkušenost se smrtí dala nový rozměr mému životu i práci smladistvými vnedělní škole. Po návratu do Států se naše rodina rozrostla a já pokračovala ve své práci a vzdělávání – vyučovala jsem ošetřovatelství na univerzitě. Vždycky jsem byla vděčná, že mi byla dána druhá šance a já se mohla vrátit na zem, abych svůj čas zde moudře zúročila. Nyní jsem vdůchodu, trpím nevyléčitelnou rakovinou, ale prožila jsem velmi dobrý život. Moje zkušenost se smrtí stále naplňuje mé srdce a duši i po 43 letech. Boží milosrdenství a láska jsou věčné.

V padesátých letech vzdělávání lékařů a zdravotnického personálu nepřipouštělo fenomén zážitků blízké smrti nebo smrti a vzkříšení doprovázené Božskou blízkostí. Svou zkušenost se smrtí jsem považovala za posvátnou a hřála mě u srdce. Svěřila jsem se sní pouze svému manželovi a později svým dětem. V sedmdesátých letech se začaly objevovat knihy stouto problematikou a já objevila celou populaci lidí spodobnými zážitky. Nicméně, mnoho ztěch lidí mluví o tunelu a uvádí, že prožili přehlídku uplynulého života. Ani jedno ztoho jsem neprožila. Možná u mě přehlídka uplynulého života proběhla vté chvíli, kdy jsem se stala křesťankou a zrekapitulovala svůj život a přiznala své hříchy před Kristem. Je mi útěchou vědomí, že naše společnost je dnes mnohem lépe informovaná a výzkum o smrti a umírání jde trvale kupředu.

Poznámka nadace NDERF: Děkujeme ti, Susan, že ses snámi podělila o svůj inspirující příběh! Zkušenost stunelem se vyskytuje jen asi u 30% prožitků blízké smrti. Dle mého názoru nám tyto prožitky poskytují to, co potřebujeme. Protože jsi svůj život zrekapitulovala předtím sama, pravděpodobně jsi již tuto zkušenost nepotřebovala.

Základní informace:

Druh zážitku:    Žena