Popis zkušenosti:

[NB Varuje čtenáře – že tento PBS má velmi násilný obsah). 

[Toto je jeden z nejvíce ohromujících případů, na které jsem kdy narazila. Chci proto vyjádřit Bobovi vděčnost, že se o svůj příběh podělil. I když je trochu plachý a s dislektickým handicapem, který mu bránil ve vyplnění formuláře NDERF a omlouval se neustále dokola, že poslal jen e-mail, ze kterého je zřejmé, jak moc nám ho chtěl sdělit. Nemohu vám ani popsat, jak pokorně jsem se cítila v přítomnosti tohoto jedinečného a vysoce oduševnělého pána. Byla to pro mne velká čest udělat s ním rozhovor a pomoci mu, aby mohl svůj příběh sdělit ostatním - Jody]

POPIS PROŽITKU: 

Vsadím se, že se budete divít, proč vlastním kostel? Jako dítě jsem strávil mnoho času se svými prarodiči, kteří žili ve školní budově, postavené v roce 1896 blízko řeky Mississippi. V roce 1984 se tam vyskytla nabídka k prodeji kostela, tak jsem jej koupil. Můj děda byl pyšný a jak jen mohl říkával „Já vlastním školu, ty kostel; můžeme rozjet i radnici“.

Jednou, když jsem pracoval na střeše kostela, přinesla mi babička oběd. Slezl jsem dolů ze střechy, abych si udělal přestávku. Platil jsem tehdy svému švagrovi za odvoz a za pomoc s odpadky, když jsem střechu strhával. Po obědě jsem pospíchal zpět nahoru, abych mohl dokončit pokládku plstěného papíru. Nechal jsem švagra a babičku dojíst oběd na předních schodech kostela a vylezl zpátky na střechu. Již několik dnů jsem pracoval s jistícím lanem kolem pasu a tentokrát jsem si myslel, že už nemohu spadnout, proto jsem jej nepoužil. Děkuji Bohu, že ne, protože náhlé škubnutí v průběhu pádu dolů, by mi jistě přelomilo záda vedví.

Pamatuji si, že jsem vytahoval hřebíky z desky, na které jsem stál a netušil, že plošina se začne naklánět. Až když jsem padal přes hranu, tak jsem si jen pomyslel „možná, že to není tak vysoko“ a pak už jen padal ze střechy. Následující zkušenost je velmi těžké popsat, protože se to nedá s níčím srovnat. Když jsem dopadl na zem, tak mi to připadalo, jako by do mého těla narazil nákladní vlak v rychlosti 160km/hod.

Vzpomínám si, že jsem vstal a rozhlédl se kolem. Viděl jsem, že všechno kolem je v zelené barvě. Světle zelené, tmavě zelené a ve všech zelených odstínech. Myslel jsem si, že mi praskla lebka, tak jsem si dal obě ruce na hlavu a lehl si na záda. Jakmile moje tělo dopadlo na zem, proběhly mi před očima obrazy z mého života. Bylo to jako nákladní vlak plný znalostí pohybující se rychlostí světla. V každém vagóně byly mé zážitky (oboje: dobré i špatné). od prvního momentu, kdy jsem opustil lůno své matky, až do této chvíle. Byl jsem sám jediný, kdo soudil moje činy. Pamatuji si, jak jsem se cítil bídně, když jsem jako mladý kluk uhodil žábu klackem. Poslední snímek bylo spatření mé ženy s mými dvěma dětmi ve věku dvou a čtyř let.

Po tomto přehledu života jsem uslyšel babičku, jak se nade mnou modlí, tak jsem také začal odříkávat svoji motlitbu „drahý pane Ježíši, jestli mne necháš vychovávat mé děti budu ti sloužit, po celý zbytek mého života, ve jménu syna Ježíše Krista, Amen“.

Když jsem se vrátil zpět do těla, zjistil jsem, že moje hruď je černá a modrá od toho, jak do ní udeřila moje brada, ale nechápal jsem, co se přesně stalo. Pár dnů před nehodou mi vytrhli zub moudrosti a já potom zapomněl říci doktorům, že beru léky proti bolesti, takže mne to moc nebolelo.

Byla to snad shoda náhod, že můj bratr den před mým pádem, uklidil volně poházené dřevo kolem kostela. Vyčistil vše, kromě překližkové tabule, která ležela asi tři centimetry nad zemí, na hromádce řezin a kamenů. Takže ta tabule překližky dostatečně utlumila můj pád a zachránila mne před smrtelnými zraněními.

Nejsem už stejný člověk, jako před nehodou. Pamatuji si toho človíčka, ale naše zájmy a koníčky jsou nyní naprosto odlišné. Nejvíce zjevnou částí mého PBS, byl dar psychických a nadpřirozených schopností. Nejvýrazněji se projevující ve spojení s Ježíšem a sílou motlitby.

Po návratu domů jsem dostal vedlejší práci, zakázku na dům.  V ten samý den  o týden později jsem spadl do dvoumetrového základu domu, vykloubil si ruku a musel znovu do nemocnice. Tentokrát mi rengenovali i vrchol mého těla a uviděli tam mnoho zranění. Pojišťovna mi to nechtěla proplatit, protože se to stalo při mé vedlější činnosti. Řekl jsem jim, že jsem před týdnem spadl ze střechy kostelaI a že to pravděpodobně bude od toho, ale nepomohlo mi to. V záznamech bylo, že jsem dopadl na nohy.

Sedíce na posteli, odříkával motlidbu „ drahý pane Ježíši, kdo bude chtít jednorukého tesaře, který neumí dobře číst ani psát“? Najednou ke mně přišel anděl a řekl mi, že budu šéfovat firmu. Andělé nikdy nelžou, a náhle jsem měl třicet projektů. Vždy, když jsem se modlil, tak přišli a odpověděli mi.

Byl jsem celý život postižený dislexií a po celou dobu základní školy jsem dostával nejhorší známky ze třídy. Naštěstí jsem potkal na střední škole moji ženu a ta mi dělávala všechny mé domácí úkoly, abych vystudoval. Smutné na tom je, že lidé kteří umí číst a psát se tak zřídka modlí ke svému stvořiteli. Nechtěl bych své postižení vyměnit ani za nic, neboť mám otevřené oči do vyššího porozumnění a také protože mé knihy jsou stále otevřené díky motlitbám. Bůh mi je otevře vždy, na tu správnou stránku.

Asi rok po nehodě jsem mluvil o mém pádu se svojí babičkou, o tom jak jsem chodil kolem a viděl všechno zeleně, jak si držel hlavu a lehl si na záda. Moje babička mi řekla „spadl jsi ze střechy a už jsi nevstal, pak tě záchranáři naložili do sanitky“. Myslel jsem si tenkrát, že je stará a nepamatuje si celou situaci moc dobře, protože to vím, že jsem chodil dokola. Zavolal jsem švagrovi, který tam byl také. Ten mi však řekl naprosto to samé: „Ležel jsi na zemi, dokud tě záchranáři nenaložili do sanitky“. Pak jsem si všiml další nesrovnalosti: že není možné držet si hlavu jednou rukou na obou stranách hlavy a navíc je mít nahoře, když současně ležíte na zemi. Přesto vím, že to tak bylo. Myslím, že když mne Bůh poslal zpět dolů do mého těla, tak jsem prostě nepotřeboval fyzické ruce.

PS. Bůh mi dal úžasnou ženu a ona píše za mne tuto poznámku, abych překonal své nedostatky. A je se mnou dodnes. Potkal jsem ji v patnácti a myslel si, že je anděl a proto jí věnuji tuto pasáž, za její lásku ke mně bez ohledu na to, co jí přináší.

Přeji překrásný den

Základní informace:

Druh zážitku:    Muž

Datum, kdy se PBS udála:  1984

Byla vaše zkušenost spojena s ohrožením vašeho života?    Ano   Nehoda        Nemohu vysvětlit prožitek, umím nastínit jen analogie prožitku. Cítil jsem, jako by do mne narazil vlak rychlostí 160km/hod.

Prvky PBS:

Jak chápete obsah vaší zkušenosti?     Pozitivně

Mohly vaši zkušenost ovlivnit nějaké drogy, nebo léky?   Nejsem si jistý, prášky proti bolesti. 

Byl váš zážitek, v některých projevech jako sen?   Ne

Zážitek obsahoval, včetně:   Stav mimo tělo

Cítili jste se odloučeni od fyzického těla?   Ano, ale neviděl jsem se.

V které fázi během zážitku jste byli na nejvyšší úrovni vědomí a ostražitosti?     Nepamatuji se, že by mé tělo leželo na zemi, protože jsem stál a chodil kolem a cítil se fajn. Jediný rozdíl byl v tom, že vše kolem bylo v odstínech zelené, jako bych měl na očích zelené sluneční brýle. Byla tam nějaká energie, která procházela skrze mne. Neviděl jsem babičku, ale slyšel její myšlenky.

Vypadal čas rychlejší, nebo pomalejší?   Všechno se stalo jako mrknutím oka - celý přehled života. Trvalo to několik let, prožít život v pozemském životě, a tam byl jen úsek za úsekem. Tok informací probíhal rychlostí světla.

Porovnejte váš sluch během zkušenosti, s vaším každodenním sluchem, těsně před zkušeností.   Slyšel jsem jen babičku.

Prošli jste tunelem?   Ne 

Setkali jste se, nebo měli jakékoliv, vědomí o zemřelých (či žijících) bytostech?     Ne    

Zážitek obsahoval, včetně:    Nadpřirozené světlo

Viděli jste nadpozemské světlo?     Ano  Vše vypadalo zeleně a mělo zelené odstíny.

Viděli jste nějaké jiné nadpozemské světy?    Ne

Jaké emoce (pocity) jste cítili během zážitku?    žádné

Měl(a) jste pocit pochopení všeho?     Ano, věděl jsem, že když se vrátím zpět, zasvětím celý život jemu a přesvědčení, že budu dobrým otcem oběma mým dětem.

Zážitek obsahoval, včetně:   Uvědomění si minulých událostí v životě

Měli jste vizi minulosti a jednotlivých událostí?   Viděl jsem všechny činy ve svém životě, událost za událostí a každý dobrý i špatný čin. Nebyl to soud, tak jak jsem to cítil. Například, si pamatuji jak jsem se cítil hanebně během přehledu mého života, když jsem jako malé dítě praštil klackem žábu. Pak jsem slyšel jak se nade mnou babička modlí a začal se modlit také. V tu chvíli jsem poznal sílu motlitby a mou víru v Ježíše

Byly vám předány vize (události) z vaší budoucnosti?    Ne během prožitku, ale krátce potom. Znal jsem budoucnost, protože jsem ji viděl ve snech a pak se staly skutečností.

Dospěli jste k hranici, ze které není návratu?   Modlil jsem se k bohu, aby mne vrátil zpět a poslechl mne.

Bůh, Duchovno a Víra:

Jaké bylo vaše náboženství před vaší zkušeností?      Presbyteriánský, ale nenavštěvoval jsem kostel pravidelně.

Jaké ja vaše náboženství nyní?   Věřím jen v Ježíše a bibli, nechodím do žádného kostela.

Změnila se vaše vira, ve svých hodnotách a přesvědčeních, protože jste měli vaši zkušenost¨?      Uvedeno výše

Pokud se jedná o náše pozemské žití, je to jiné než náboženství:

Změny ve vašem životě od doby vašeho zážitku PBS:    Velké

Jaké změny nastaly ve vašem životě po vašem zážitku?   Viz. nahoře

Změnili se nějak konkrétně vaše vztahy po PBS, protože jste měli tento zážitek?    Totálně. Kdybych neměl PBS moje manželství by ztroskotalo. Když jsem se vrátil začal jsem studovat bibli a to zachránilo mé manželství. Dělám co mohu, aby mé děti řádně vyrůstali. Ježíš, Bible a motlitby jsou velká část toho co v životě dělám.

Po PBS: 

Změnili jste vaše povolání, protože jste měli tento zážitek?     Ne

Změnila se vaše psychika, protože jste měli tento zážitek?     Zvýšená citlivost

Změnily se vaše pocity, protože jste měli tento zážitek?     Ano

Změnil se váš strach ze smrti, protože jste měli tento zážitek?     Nemám obavy

Změnil se váš životní postoj,  protože jste měli tento zážitek?     Ano smysl života

Je těžké popsat zážitek slovy?    Ano a také měl jsem prášky proti bolesti

Máte nějaké psychické, nebo neobyčejné, jiné speciální schopnosti po své zkušenosti, které jste před vaší zkušeností neměli?     Ano, mohu vidět budoucnost ve snech. Vím některé věci, když se modlím - dostávám odpovědi.  Také provádím spoustu šamanských rituálů, které mne nikdo neučil, ale bylo mi řečeno, se to dědí jen v rodinách. Měl jsem spoustu zkušeností s modtlitbami a léčení přikládáním rukou. Nedávno jsem pomohl vyřešit případ malého dítěte. Byl jsem zasvěcen do minulých událostí, zahrnující emonční nenávist při umírání (v předchozím životě) v občanské válce které jsem si přenesl do tohoto života. Setkal jsem se spolubojovníky, kteří byli zodpovědní za porážku našeho batalionu. Rozřešením bylo vzájemné odpuštění. 

    ROZVEDENO - níže

Existují nějaké zážitky z vaší zkušenosti, které jsou obzvláště smysluplné, a nebo pro vás významné?      Nejlepší částí bylo vědění, že tu budu pro své děti. Nejhorší bylo pomyšlení na to, že bych tady pro ně nebyl.

Sdíleli jste někdy tuto zkušenost s ostatními?    Ano    

Stalo se vám někdy ve vašem životě něco, co by mohlo být považováno za součást vašeho zážitku?     Ano   Tři roky po prožitku jsem šel na hypnózu, abych zjistil a přesvědčil se, jestli jsem chodil kolem svého těla.  Moje babička a švagr říkali, že jsem se nehýbal od dopadu na zem, až do nemocnice. Přísahal bych, že jsem se pohyboval a že jsem stál a chodil. Během regrese jsem však znovu prožil PBS a viděl jsem se vysoko v mracích, jak sleduji můj pád z vrcholu kostelní střechy.

Je ještě něco, co by jste rádi přidali ke své zkušenosti PBS.     Paranormální schopnosti, které jsem dostal darem.

Uzdravování

Znal jsem ženu, která krvácela ve třech měsících jejího těhoteství. Poprvé jsem jí dal růženec a požádal ji, aby se modlila k Ježíši. Krvácení se zastavilo, až když přišla o dítě. Podruhé začala opět krvácet ve třech měsících těhotenství a zavolala mne. Znovu jsem přišel s růžencem a tentokrát jsme se modlili společně. Dítě přežilo a krvácení se zastavilo. Potřetí, zase ta samá žena, krvácela v těhotenství a opět mne zavolala. Tentokrát jsem jí podal růženec a modlili se spolu. Dítě znovu přežilo a krvácení se zastavilo.

Můj bratr

Jel jsem domů autem a viděl opravdu příšerně vyhlížející nehodu motocyklu. Byl jsem donucen zastavit a modlit se za toho motorkáře. Později jsem zjistil, že to byl můj bratr, kterého jsem nepoznal, pro jeho hrozná četná zranění. Díky této motlitbě je dodnes bratr s námi.

Zaměstnanec

Měl jsem kolegu, který se mnou pracoval. Jeho rodina pocházela z Irska. Jeho matka byla velmi nemocná (nakonec zemřela). Kolega chtěl být s matkou, před její smrtí, ale neměl peníze na cestu do Irska. Musel si koupit lístek předem, aby mohl tu cestu podniknout. Neustále se mne ptal, na kdy si má lístek koupit a já mu neustále opakoval, že ještě nevím. Asi po šesti měsících se mne opět ptal, zda si už má koupit lístek a já mu řekl „ano“, že teď je ten správný čas. Kolega si tedy koupil lístek a strávil se svou rodinou tři dny a dokonce byl se svou matkou, když umírala. Byl velmi šťastný, že se to odehrálo naprosto dokonale a vděčně mi děkoval, když se vrátil do států.

Reinkarnace

Měl jsem pronikavý zážitek, ve kterém jsem viděl sám sebe jako konfederačního vojáka v občanské válce.  Měl jsem rozedrané boty a cítíl jsem jak mi při pochodu, leze přes ty díry zima na nohy. Byl jsem hrozně unaven a ztratil jsem dokonce i šavli. Šel jsem podél rokle a vyhledával žijící vojáky, kteří přežili útok na Antietem. Po létech jsem jel navštívit mé příbuzné a měl jsem nutkavý pocit jet kolem toho místa, a najít něco co souviselo s občanskou válkou. Náhle jsem přišel do American Indian museum. Aniž bych si toho byl vědom, proč tam jdu, ale byl jsem tam. Prošel jsem kolem nějakého indiánského stanu a přepadl mne divný pocit.  Šel jsem tedy za správcem, abych se ho na to „tepee“ poptal. Řekl, že nějaký chlapík, jménem Larry, trval na tom, že by to mělo být součástí kolekce z občanské války.

Kontaktoval jsem tedy toho Larryho a ten večer jsme si krásně popovídali. Zjistil jsem, že má také vzpomínky na válku, jako já. Nevěděli jsme, jak se známe, ale v tu chvíli věděli, že k sobě nějak patříme. Pak mi doporučil přijet na 135té výročí rekonstrukce bitvy u Gettysburgu. Když čas nadešel, jel jsem tam a snažil se Larryho vyhledat, ale brzy jsem zjistil, že ho nikdo nezná.  Modlil jsem se k Bohu, abych ho našel alespoň uprostřed Konfederačního tábora. Jak se však ukázalo, Lary tam nebyl, ale byl tam jeho bratr, který mi řekl, že Larry přijít nemohl, protože má alergii na vlněné oděvy. Díky tomu se mi vybavilo mnoho zážitků z minulosti.

Přijel jsem domů a ihned Larrymu volal. Konečně jsem mu mohl říci, že si ho pamatuji a že byl vojákem, který zavinil porážku našeho batalionu a také, že mi vzal šavli. Larry, v telefonu propadl velkému emocionálnímu uvolnění a vše mi řekl. To byl velmi živý a silný zážitek. Nikdy není pozdě k odpouštění – v tomto životě nebo v jiném.

Katie

Byl jsem díky mým psychickým schopnostem požádán policií, abych jim pomohl najít vraha. ( Děkuji bohu, že mi dovolil vychovat děti a žehnám mu, že mi dovolil mít ten prožitek.)

Jedna z posledních prací byl případ zmizelého děvčete v Minnesotě. V tu dobu jsem pracoval v Ohiu. Můj bratr mi volal, že se ztratilo nějaké děvče a řekl mi její jméno. Viděl jsem toho vraha a přesně i to, jak ten skutek provedl.  Bratr mi potom řekl, že zavolá na policii. Policista mi pak řekl, jestli mi mohou někdy zavolat, kdyby potřebovat pomoc!

Za několik týdnů mi bratr opět volal a ptal se mne, zda jsem volal na policii. Já se ptal co říkali. Řekli mi, že mám zavolat na určité telefonní číslo, tak jsem to udělal a zeptal se, zda to bylo číslo té dívky, která byla zabita a oni mi řekli.  „Ano“. Řekl jsem tedy tomu člověku na druhém konci telefonu, že jsem viděl všechny detaily včetně toho, že ji sedmkrát bodnul, znásilnil ji, pak ji rozřezal motorovou pilou a spálil ji na ohništi u svého domu. Druhý den vzal rýč a pohřbil popel v ploše močálu.  

Ta paní začala plakat a řekla mi, že je maminka té dívky jménem Katie. Prosila mne, abych jí pomohl najít její dceru, že mi zaplatí, co si řeknu. Řekl jsem jí, že si neúčtuji peníze a jsem přesvědčen, že co mi bude „dáno“ zdarma má být také zdarma. Požádal jsem ji, aby mi poslala košili a ponožky patřící té dívce.

Pak sedl do auta a řídil jsem 1500km bez mapy. Skončil jsem dva bloky od vrahova domu. Energie se zastavila na křižovatce se štěrkovou cestou. Zavolal jsem na známé číslo a řekl kdo jsem a kde stojím. Člověk, který to zvedl  byl Katie bratr Pat. Řekl mi, že jsem dva bloky od vrahova domu. Požádal jsem ho, aby přijel a vzal mne o ty dva bloky dál. Pak jsme již stáli na příjezdové cestě vrahova domu. Cítil jsem nejhorší energii v celém svém životě! Chtělo se mi zvracet a chlupy mi stály na celém těle.  Udělal jsem pár fotek okolí. Pat byl šokován co to se mnou dělalo. Viděl jsem ten přívěs, dvorek, ohniště kde ji spaloval a řekl „toto je ten muž, co zabil tvoji sestru“.

Později toho dne jsem vyvolal fotky a ty mne naprosto šokovaly. Zachytil jsem démona s rohy na vozovce a fotku Katie, která měla jen polovinu tváře a levou stranu jen lebku. Zavolal jsem Pata, aby se na to přišel podívat. Byl naprosto šokován a zeptal, „mohl by jste to ukázat mé matce“? Další den jsem to šel ukázat Pam, matce Katie. Když jsem odcházel z jejího domu, plakala a řekla „Za toto nenávidím  boha“!  V tu chvíli jsem hned věděl, co na to říci „ Pam, Bůh nemá nic společného s touto vraždou“. Zeptal jsem se jí, když sis prohlížela tu fotku „má bůh rohy? Tohle je práce satana“. Týdny, měsíce poté byl Blom odsouzen za vraždu, i když se tělo nenašlo. Našel se na pozemku, malý kousek čelisti a zub v ohništi grilu, proto ho odsoudili za vraždu.  

Smutné na tom je, že jsem viděl démona, který opravdu vraždil a použil jen Blumovo tělo, aby to mohl udělat. Potom, kdy už nemohl používat Bloma, vyskočil a čekal na příjezdové cestě na další slabou duši, kterou by mohl ovládat. Opravdový problém se neodstranil: policajti nemohou věznit démony ve vězeňských celách.  Strašidelné, ale stále to dělám pro Boha a děkuji mu, že mi dovolil vychovat mé děti.